close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

20kou rozříznutá klidová období a snad jen ten cigaretový tanec to zachránil

4. března 2014 v 16:05 | Allis |  Místo pro vypsání..
Po 2týdením nervovém kolapsu, nebo lépe řečeno neutichajícím nervovém brnění nervovými buňkami po celém těle, to konečně nějak ustálo. Možná za to mohl zas ten víkend prolitý vínem a pivem a nebo taky to, že jem to už zas přestala řešit.
To bylo pořád přihlášky na vysokou, která mě absolutně nezajímá a citím, že to vůbec v mém životě nemá co dělat ale říká se zkusit se má všechno. Pak zase prohlídky bytu a hraní si na to, že náš byt jde uklidit. Potom zas samé telefonáty lásko já tě miluju a myslím na tebe s moji otázkou v hlavě to je překrásné ale proč sme teda tady kde jsme. S tím, že mě samozřejmě trápilo stále to co jsem tady zmiňovala naposled. Návštěvu v nemocnici a podporu rodiny jsem zbaběle vynechala, jelikož tady těch sraček mám nad hlavu už a tudy to prostě nikam nepovede.
Tak strašně moc jsem musela pořád kouřit, z těch všech nervových pochodů, že mě zase v prostřed noci budí kašel. Ale tak co jako jiného sem měla dělat, ono když bych si dala třeba hrušku, sklenici vody, nebo slunečnicové semínka...tak by to na situaci nic nezměnilo. A to sem se držela abych si jen tak sama přes týden nedala panáka slivky, odloženou v lednici. Bylo to kriticky nepopsatelné.
Pak ale na konci minulého týdne přišlo po 2!!! týdnech zase to rozptýlení s těma skleničkama vína, sportem a smíchem. Pak sme asi po roce vedle sebe usli a asi po roce se vedle sebe probudili a vyšli z domu jako pár. Já vždycky tak nesmyslně přemýšlím o těch chvilkových situacích kdy jako třeba vypadáme jako pár, a kdy si třeba kolemjdoucí můžou myslet že spolu máme vztah. No v hlavě se tomu s trochou sarkasmu zasměju, vrátím do reality a jdu s ignorací toho všeho radši dál.
No potom jsem si musela splnit tu jednoroční kalbu na plese v šatech se sklenicí vína jako největší dáma, kdy pak ve finále stejně člověk zase skončí ve sračce kvůli znovuobnovování přátelství s mým nejlepším kamarádem, který pak ve finále vytáhne to, že král srdce mě nikdy neměl rád, nikdy mít rád ani nebude a že je to celé jen využívání kvůli tomu jednomu a že lidi, co mi za to nadávají to dělají jen kvůli tomu, že mě mají rádi a já se pak zas dostávám do zmatení všeho. V sobotu se to celé zas ještě nad 5 pivama rozpitvá a z toho vzejdu jako najivní piča a on jako king města, že má to co chce vždy a já běžím jak slepička. 4 roky stejná pohádka dokola. Já samozřejmě přiznám, že to tak na počátku věků bylo, že já byla zamilovaná, najivně věřící, že spolu budeme vztahově žít jako nejlepší pár a on vychcánek, který toho využíval. Samozřejmě tam možná nějaké pozůstatky toho zůstaly, v takovém slova smyslu, že já chci radši žít v té svojí najivitě, kterou tady utváříme každý týden, že se máme rádi a už na sebe nejsme odporní jako sme bývali.
Já jsem se samozřejmě nechala vyvézt z té svojí jisté pozice, kterou jsem teď zaujala a zvažovala vše. Jenomže pak jsem došla k tomu závěru že král a můj nejlepší kamarád se nemají rádi ( což král srdce automaticky dělá věci aby ty druhé lidi co ho nemají rádi nasral ještě víc..král her král srdcí )
A pak je tady králův nejlepší kamarád, který mi za poslední dobu pořád říká, že bysme to s králem měli už konečně nějak vyřešit, že o mě pořád mluví jak mě má rád a že to děláme hrozně komplikované. Co bylo před rokem či půl rokem...není teď.
Takže opět.....zbaběle přiznávám, že to mám na paměti ale nebudu to nijak řešit, pitvat a už vůbec od něho odcházet protože to vyřeší sám život, jako to udělal vždy. Buď už letos v záři nebo zase nějaký sex s moji kamarádkou. A pak už to možná bude naposled. Ha nebo třeba si mě vezme moje pražská láska nebo možná potkám někoho koho budu milovat víc- když už ten optimismus vytáhnene až...nevím z kama. Z daleka.
no a tak to zas samozřejmě došlo až do dnešního březnového úterý, kdy jsou prázdniny a já můžu spát a spát a nestarat se radši o nic teď, samozřejmě mě k tomu všemu zase doprovází šalvějový čaj s medem protože ty šaty si odnesly svou daň, zítra mám zase rande a zase se budeme dívat na fotbal ( "nadšené jó" ale prostě co mu na to mám říct láska je láska), venku je divně, pořád jen ležím a jím a vlastně mi asi na chvíli nevadí nic nedělat a o ničem nepřemýšlet, v tomhle jako by ta rýma sebou onemocněla i mozek.
Někdy si říkám, že bych chtěla vědět všechno, jak co doopravdy je, nebo alespoň minimum co by šlo, ale pak zjistím, že už mám takový strašný strach tomu srdci jakkoliv ublížit, že si tu svoji bublinu prasknout asi nechci, stačí, že přátelé jsou zkurvení sobci, kteří nepřemýšlí nad tím, co pro ně kdy člověk udělal.

sexistky...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me