včera v náručí nekonečné s pocitem-co by dělala ta pátnáctka
pak zas najednou odešel a mě tak chybí nekonečně moc i když sme se vlastně dívali jen na hokej a biatlon ale byl tu se mnou
i vlastně to ticho, které mezi náma někdy vytváří ta otázka ty vole co vlastně s náma budeme dělat je tak vzácné
protože mi pak usíná v polštářích a směje se na mě a pak mi zase dá tu pusu do vlasů a já zapomenu celý svět
je to děsivé, že fakt celý svět...ale úplně celý, jenom ho obejmu a v duchu si říkám už prosím nikdy nikam nechoď
sem si musela dát 4 piva dneska na tu lásku, v beznaději......jedem už pryč nebo jak?
bak jen bádám je to pláč štěstí nebo lásky nebo strachu