Je to jako když křičíš a nikdo tě nemůže slyšet,
téměř se stydíš,
Že někdo by mohl být až tak důležitý,
že bez něj, se cítíš jako nic.
Nikdo nikdy nepochopí jak moc to bolí.
Cítíš se beznadějně, jako když tě nic nemůže zachránit,
a když to přejde, a je to pryč,
Skoro si přeješ, abys měl to všechno zlé zpátky,
abys měl zpět i to dobré.
téměř se stydíš,
Že někdo by mohl být až tak důležitý,
že bez něj, se cítíš jako nic.
Nikdo nikdy nepochopí jak moc to bolí.
Cítíš se beznadějně, jako když tě nic nemůže zachránit,
a když to přejde, a je to pryč,
Skoro si přeješ, abys měl to všechno zlé zpátky,
abys měl zpět i to dobré.
je to takové povídání jak kdyby mi to někdo vyrval ze srdce
všechno to má hrozně špatný směr do ničeho
má přijít léto a má přijít zase všechno naplno a já už prostě se obávám, že tohle nebude moc dobré
protože sme nikdy spolu neměli takhle dlouhou bezproblémovu linku..z jeho strany bezproblémovou linku naší lásky
a bude ode mě teď nehorázně prasácké co řeknu a jako ano mám strach, že to zítra hned jak se probudím budu chtít vzít zpátky
ale jak jsem myla nádobí tak mi došlo, že jediný způsob jak tohle celé rozpustit je...donutit ho aby ode mě zase odešel a zase mě opustil, aby mi řekl končíme...odcházím...skončili jsme...už není nic co mezi náma bylo
jako to udělal tenkrát
protože když ho opouštím já, nikdy to nedokážu a on to dokázal na půl roku dokud jsem já nepřišla zpátky a nevynutila si jeho pozornost, tak že to skončilo u sklenice vína a v jeho posteli
ale on to dokázal, dokázal se nevrátit a udělat to, odejít a tak třeba když mu řeknu aby to udělal znovu tak to třeba udělá....
protože to nejde prostě..nejde přece milovat někoho, kdo vám nikdy neukáže to, že vás má rád, na veřejnosti dělá, že jste nikdo, že jste jako ti všichni okolo a ještě hůř, se ke mě vlastně chová daleko více bezcitněji než ke všem co jsou okolo, moje kamarádky objímá a dává jim pusu a mě jen obejde a jde dál
dělal mi to od 16ti ale teď už prostě to nejde zvládat, přede všema musím pořád hrát, že jsem strašně v pohodě, i když se mi chce řvát bolestí
vůbec mi nedává pocit, že bych si mohla být jista, že jakýkoliv večer neodejde domů s nějakou jinou holkou co je něho poblíž protože ji objímá a mě si nevšímá, pořád ho musím pozorovat a hlídat ho abych zasáhla, kdyby to došlo dál, pořád si musím dávat pozor aby tam někde s nějakou nezůstal sám protože mi nikdy neřekl, že by s nikým neodešel, že mě má rád, že to prostě nedělá...ani špetka důvěry
a to prostě bodá, každou sekundu to bodá ta nejistota a ta láska...protože potom se poseru z toho když v neděli stojíme na terase a já ho obejmu a dám mu pusu před lidma, on mi ji vrátí a pak řekne vždyť víš, že víc nedokážu
ale přece žádný normální člověk tady z tohohle nemůže šťastně žít, proto mám pocit, že za chvíli umřu na bolest srdce, že mě to celé pošlě už do sraček každným dnem, že už to prostě neustojím
není minuta ani sekunda během dne, kdy bych na něho nemyslela....kdoví co dělá, že doufám, že pracuje a strašně se modlím...hrozně moc už od toho dne kdy v 15ti projevil, že je mu to jedno...aby se jednoho rána probudil a uvědomil si co to kurva vlastně máme spolu..co to už 4 a půl roku máme...přes to co se přeslo a stejně sme se sešli, že jsem z blbé lásky k němu přešla tolik bolesti co mi udělal, zapoměla na únor, zapoměla na to jak mu bylo jedno když se vyspal s mýma kamarádkama...protože vlastně sem to dělala jen proto, že pořád doufám, že mu jednoho dne dojde, jak hrozně moc vzácná ta láska co k němu cítím je......a že bych pro něho dokázala obejít celý svět
teď ve chvíli kdy na něho myslím, co asi dělá mi pošlě SOS a řekne, že na mě myslí....jenomže já už prostě...nemůžu...
tak mi pak rihanna zase zazpívá What now? I just can't figure it out
prostě nijak......
nic tomu nepřidává, že i rodina, který by měla držet své dítě v podpoře, mě neustále vhazuje jen do sraček ignoroací toho co všechno jsem dokázala, co vvšechno dělám dobře a jediné co jsou schopni pořád vnímat je jen to co se mi nepovede a co mi nejde, udupudou mi tím tu poslední sílu sebedůvěry a jakoby mě vyhodili z okna, neví jak to bolí a co to znamená
vždycky platí jen mínus, nikdy ne plus a když někdy platí plus, nikdy neplatí tak dlouho jako mínus
ale já se zvednu....zvednu se vím to...jenom ještě nevím kdy ale vím, že musím....první krok začne tím, že ho donutím aby mě opustil, i když mi to urve srdce a stejně jsou to plané kecy..ale potom bych mohla začít opouštět já ty, kteří si jen hrajou, že jim na mě záleží...a je smutné, že je jich hodně, co si neváží ničeho.....
ale já se zvednu z té země...i bez něho...musím..ale už jenom při té představě tady brečím celý článek jak totální kráva
protože ho miluju a za tu chvíli kdy mu usínám v náručí dám všechno, v piči!
adiee