close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

The Last Episode of Being Somewhere Safe

25. května 2014 v 10:58 | Allis |  Tady slečna A.
Šla jsem včera domů po těch cestách, a říkala sem si se staršně obrovským uvědoměním, že je to naposledy co po těch cestách jdu po půlnoci domů, ty známé ulice a budovy okolo po cestě ze životní hospody, ty kroky v tom nočním tichu, kdy je svět úplně černý a opuštěný. Takže je to tady teda no.
A jsem ráda, že jsem stihla aspoň ještě napsat, že je tohle poslední článek psaný doma..kde je doma a vždycky bylo a bude. Protože tady se to všechno stalo, štěstí i neštěstí, tady vzkvétal náš rodinný život, který se teď úplně rozpadl. Ale samozřejmě nikoho ani nenapadne, že mám úplně v piči nějaké stěhování, nošení krabic, vybalování, i když mě to nebaví absolutně se tím nevzrušuju protože řeším to, že tady končí to co 20 let bylo a už to nebude. Ale tohle samozřejmě nikdo nechápe.
A asi už vlastně nevím co mám říct protože jsem psychicky vydeptaná z toho křiku pořád okolo, z toho že se nikdo ani na chvíli nezastaví aby si uvědomil co to vlastně všechno znamená a z toho že snad už na světě nemůže existovat více neschopný a nezodpovědný člověk jako jsem já...jak tak všeci po mě řvou.
Smska, ve které mi zas akorát řekne, že už mu nemám psát a ani volat a stěžovat si na to, že na mě nemá čas když jednou zase neplánovaně neletím jak malá piča hned jak pískne. Možná se nervově zhroutím protože už nedokážu fungovat vyrovnaně. Ta láska k němu mě zabíjí a zabíjí mě on jako psychopatický alkoholik, který taky vůbec nevnímá, že na mě sere kdy se mu zachce ale když já jednou nejsem v sekundě tam kde mám, už sem zase největší piča....je to sračka že, žiju v tom pořád a dobrovolně.
A možná proto je dobře, že padlo defiinitivní rozhodnutí mé budoucnosti, vysoká škola mě nezastavuje a mě se stalo, to co je osudem a říká mi, že jestli ne teď tak už nikdy. Konečně se odsud odprostím a už se sem nevrátím zpátky, na co totiž zvedat kotvy a potom je na tom samém místě zase spouštět zpátky. Odjedu od něho, odjedu od toho co se tady všechno zhroutilo, od té mizérie života která mi vzala všechno a najdu něco jiného. Ve Španělsku za jistotou práce a životem, který najde nový směr. A pokud on má v mém životě skutečně být, jako má láska jako můj muž do života ( jakože doufám, že mi to život vážně neudělá) tak i když se vrátím na jednoho lahváče zpátky na tu sekundu a on se do toho života vetře zpátky...je jasné, že to bylo životně naplánované už od začátku zbytečně.
Je to jak to je, krabice aleluja, nový domov ohromně taky, pocit zhroucení a naprostého nervového marasu buď požehnán a ano...tady jsme tedy skončili, moji mužstí přátelé obejměte mě a nepouštějte aspoň chvíli, ať vím, že na mě někomu trochu záleží a má mě rád....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me