víte, nemám asi tu skutečnou sílu na nějakou tu polemizaci poslední doby, jelikož ani není nad čím polemizovat, a pravda tu sílu taky fakt nemám protože se mi nechce vůbec nic ale mám v hlavě myšlenku...a mám strach ji jen tak zapomenout
to k čemu směřoval celý tento školní rok, je už opět za mnou, účel, důvod..prostě něco za čím člověk směřoval svůj život se průběhem dvou týdnů přehnalo, donutilo mě to 2 pátky po sobě zůstat doma a s pocitem docela dobrým ale samozřejmě i nervózním čekám na výsledky té naší zkoušky z angličtiny
tu minulou sobotu jsem okamžitě po ústní zkoušce pádila zase makat s tou naší rodinnou partií do lesa na dřevo a užít si krásný večer zase na baráčku v přírodě, jak je nám tam zvykem, což bylo zase delikátní, než jsem se v neděli zhroutila v hospodě, která stojí nedaleko mého bývalého bydliště, že už tam nebydlím a chtěla utíkat záchodovým okýnkem a největší vtip je, že vůbec nevím kam
král je na mě až moc hodný, že se o mě stará, ale pro mě zase bylo vítězstvím, když snad po 3 leté nenávisti mě jeho maminka začla oslovovat místo děvko jménem, a fakt nám to teď spolu jde, je to dobré, je to zase krok který jsem dokázala udělat kupředu..
no brečela jsem celou neděli co si budem nalhávat ale potom asi za odměnu spala celou noc v láskyplné náruči a další noc taky, kdy se o mě postaral skutečně jak král, nakoupil mi večeři, udělal mi ji na ohni a pak ve svitu svíček, jsme se váleli v peřinách a smáli se vlastně všemu a řešili proč španělsko prohrálo první zápas...
já jsem samozřejmě fanda daleko větší než fanda hokejový protože je to fotbal, který před 4mi lety byl mým společníkem v nejtěžších dnech a společně s Itálií mi zachránil večery od pláče..takže Italia jedem, fandíme jedem pecky
a jako jsem spokojená, že mě má teď rád, i když to samozřejmě není zase ráj na zemi, jsem už opravdu trochu více realistická, ten strach z toho když se objeví ty děvky tam pořád je a bude, jelikož co si budeme nalhávat je to půl roku co nám to teď tak jde, když obejdeme ty paranoidní výčitky ze strany mé i jeho, půl roku a to se snad ještě nestalo...
radši držím hubu pády jsou rychle a kurevsky bolestné
jinak v novém bydlišti se mi stále vůbec nelíbí, nefunguje mi internet ale naštěstí při včerejší podívané na poslední díl hry o trůny vydržel běžet..aleluja..a aleluja taky ke hře jelikož..no Jon zatím neumřel tak u mě hrajou famfáru že jo ale že by mě to kurva nedojímalo, to teda fakt říct nemůžu...
a taky se řeklo, že jakmile bude po všech zkouškách přestaneme s mými děvčaty kouřit, já to mám od pondělka, zatím omezuju ale já si prostě věřím, že to půjde, krále potěším..to je motivace..haha opět jaká pipinka
poslední věc co jsem chtěla říct je ta, že na vysokou jsem se samozřejmě nedostala, usmívala jsem se když jsem se to dozvěděla a usmívám se stále, protože to automaticky znamená, že pojedu...a nechám to tady...a taky se mi bohužel čím dál tím víc svírá hrdlo když si představím, že mu to budu muset říct...protože teď se tváří jakoby tohle mezi náma i něco mohlo znamenat...a já potom prostě zmizím..a vrátím tak tisíce moří a oceánů prolitých slz, které jsem za svůj život vyplakala...
jinak ale ať žije léto svoboda bez školy je opět tady..a my můžeme zase samozřejmě sedět a pít víno...jak originální...ha-ha-ha
kdybych najela na youtube a chtěla sem vám dát písničku, sekne se mi celý počítač, tak si zpívejmě Lanu a buďme š'tastní