Tenkrát od toho jednoho určitého dne, jsem řekla, že už na pohřeb nikdy nikomu nepůjdu, byl to můj první pohřeb a chtěla jsem aby zůstal i poslední. Já vím je to nereálné přání ale byla jsem rozhodnutá, že už se to nebude muset opakovat. Teď samozřejmě lehce bádám nad tím, proč tomu opět nebylo umožněno a tato situace se opakovat musí. Samozřejmě, že ona za to nemůže. A tak se stalo, do černa zahalený smutný pocit, putuje rodinou, dává najevo co se vlastně stalo, abychom si uvědomili realitu, která si moc uvědomit nejde, i když jsme věděli, že to příjde. Nadále k tomu už asi nemám co říct, rozloučíme se dnes a já snad opět začnu být naplněná tou vírou, že v nebi je to lepší.
Dívala jsem se vzhůru když jsem kráčela ulicema opilá a brečela jsem. Samozřejmě, že jsem opět nevěděla jak to mám celé vyřešit a jak to mám celé vstřebat abych se s tím smířila, a tak mi panáky becherovky skutečně zase pomohly najít cestu realitou a jaksi se v sobě rozloučit s tím co bylo.
Nevědomost o situacích mé přátelé zase netrápila k tomu aby si dělali co chtěli, já to nikomu samozřejmě nevyčítám ale mě se taky neříkají takové situace snadno, k čemu pak jsou jen slova lítosti a to, že vás oni budou litovat, k ničemu. Řekla jsem to jemu, políbíl mě a chytil mě v noci za ruku a usnul se mnou i přes to všechno co se zase stalo minulé dny.
Otevřely se mi oči u lidí, kteří se tváří jako přátelé ale nedělá jim problém dělat mi v životě trápení a to tím nejhorším způsobem, že ho posílají proti mě a vytahují věci z minulosti, kvůli kterým on pak zase řve přes celou ulici, že se mnou skončil a že nadále již nebude v ničem co sme teď budovali pokračovat. Ale snad nebo možná asi se tam od minulých časů už něco změnilo a on si umí i věci uvědomovat a taky se za ně omlouvat a přijít kvůli mě do hospody, kterou zavrhl do konce života..tu moji životní..ha...
A tak z mého zděšení trochu ustoupilo, když hned den poté dokázal být jaký byl, že i když neumí projevovat city umí mě aspoň chytit za ruku aby to nějak řekl a že ho prostě mám. A strašně mě teď ukldiňuje, že mu můžu dávat najevo svoji lásku a on ji přijímá a že vůbec existuje protože je to teď strašně důležité.
A vlastně prší....aby to asi za nás vybrečelo všechny slzy naší rodiny...tak jo...
Děkuju