..a řekni mi proč je všechno tak strašně nudné, že mě to asi zabije. Realita je naprosto nepopsatelně trapná, a neakční, nikdo nic nechce dělat, jen sedět v parku a čumět do trávy, nebo sedět v životní hospodě a čumět do zdi protože už se ani nemáme o čem bavit. Nevím, jsem z toho úplně labilní a prostě strašně negativisticky postavená, už úplně ke všemu.
Jo a je to článek po delší době protože vůbec nemělo smysl tady psát nic co se stalo a nestalo. Protože většina se spíše nestala než stala. Samozřejmě, že král srdce nikam neodjel a zatímco od té doby, co odjet měl, odjížděl tak 5krát stejně nikam neodjel. A tak celé ty dva týdny, co jsem se mimochodem vrátila z festivalu v Trutnově, jsme spolu každý večer a každé ráno, usínáme spolu a je to někdy pořád fajn. Dva týdny v kuse. A přestal být na chvíli i zlý a ponižující člověk. to pak nepochopíte proč se takové věci nestaly už dávno.
Píšu to asi všechno strašně nezaujatě a odfláklé ale to proto, že už mě to všechno strašně nebaví. Nebaví mě moji neakční přátelé, nebaví mě tohle město, nebaví mě pít, nebaví mě nic nedělat a dělat furt to samé dokola, nebaví mě jak moc ho miluju a jak se pořád stresuju něčím, nebaví mě mít strach každý večer, že dnes už spolu spát nepůjdem, nebaví mě že mám povinnosti, které nedokážu splnit a nebaví mě výčitky lidí z neexistujích hoven a prostě mám asi kurevskou ponorku jelikož mě nebaví fakt nic.
Když jsem byla na Trutnově, bylo to něco nepoznatelného a osvobozujícícho, a hlavně mě to ještě tenkrát všechno bavilo, bavil mě Wilda Čok a David Koller se svýma dojebavajícíma písničkama a bylo to všechno príma. Přišly samozřejmě i poté moc hezké chvíle života, když jsem spolu s králem vařili, obědvali i večeřeli, dívali se na Jak dostat tatínka do polepšovny pili víno a smáli se, nebo když jsme se opili a on mi ustřihl vlasy a nakonec to mám strašně sexy sestříháné i když jsem se nejdřív zhroutila a zbila ho, nebo když jsme usínali a dívali jsme se do očí a já jsem mu tak potichu do té tmy řekla že ho strašně moc miluju, nebo ten smích a ta jistota v určitých chvílích, že mě má opravdu rád. Ano to hezké už zase pomalu začíná střídat to špatné a to neustále výčitky ohledně životní hospody a prostě všechno. Nejsme zvyklí na takové chvíle no.
A to je asi všechno co jsem chtěla říct, nemám co víc už říct, vlastně sem to tady šla napsat protože skončila ordinace v růžové zahradě, která mě nudila a nechtěla jsem se nudit dál.
Je to prostě všechno hrozně už nekonečně nudné. chci už jet!
Doufám, že vy ste měli hezčí léto, s přáteli, kteři rádi podnikají výlety a jsou ochotni něco zorganizovat a nesedí na prdeli a nečekají až s tím příjde vším někdo jako já.....Hezký poslední víkend, já jdu makat za bar.
A málem bych zapoměla na jednu strašně důležitou věc, že včera bylo víte kolikátého...no 28...sprna a že to je den, který odbil 5 let téhle lásky, a popvé za těch 5 let jsem se neopíjela sama s brekem ale byl se mnou poprvé a věděl o co jde, i když o tom nikdo z nás v průběhu večera neřekl ani slovo. a tohle bylo poslední. Protože až ten příští rok nastane tento den já už tady nebudu.
ach jo!!! už to ani neumím prožívatelně psát....