close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Začátek konce..to už jsme tu parkrát měli no ne? Slunce zhaslo....

1. srpna 2014 v 17:03 | Allis |  Místo pro vypsání..
Já se tak bránila tomu, že tento článek někdy v budoucnu příjde, i když jsme vlastně všichni do posledního člověka, včetně mě, věděli, že to prostě příjde, tohle nikdy nebylo navždy. Moje míra poníženosti, neúcty a všeho klesla již do takové hloubky, že už to nadále nemůžu snést. Velmi silně zvažuji slova vyřčená, už radši ani nevím kdy, která zněla, že bez něho je to horší než s ním. Asi to už nadále není docela pravda.
Jde tady o naprosto jednoduché věci, mě vlastně vůbec nebude chybět to, že místo toho aby mi dal ráno pusu řekne..dones mi lahváče, nebo ta neustálá buzerace kvůli kouření, neustále narážky na všechny baby kolem jak jsou sexy a krásné a já sem to neslyšela nikdy, pořád samé problémy se vším co udělám i když jsem všechno dělala jenom pro něho a jak nejlépe jsem mohla, narážky na moji postavu a ohromně ironické srandy, které vůbec vtipné nebyly, alespoň pro mě s nízkým sebevědomím. Vlastně mi to vůbec nebude chybět, jediné co mi bude chybět je jeho objetí, naše vtipné a hezké milování, společné večeře u ohně s vínem a společná práce na zahrádce. Ale ty hezké chvíle byly minimální oproti těm odporným. Jediné co mi naprosto trhá srdce při představě, že odejdu já od něj a on ode mě je ta, že třeba potká nějakou holku či ženu. Té ženě do života příjde neštěstí, vlastně tohle vůbec žádné ženě nezávídím, jedině, že by byla naprosto vymatlaná kráva jelikož s ním normální žena nemůže nikdy fungovat. Ale myšlenka na to, že by nějáká jiná od něj mohla dostat to, co já jsem nedostala za celých 5 let mě bude užírat strašně moc. Že bude schopen ji dát tu lásku, tu oporu a to, že s ním bude moct žít ve vztahu. Že ji na veřejnosti vezme za ruku nebo ji políbí, že ji třeba obejme, že ji prostě bude milovat. Tohle vím, že nezvládnu. Nikdy bych totiž asi nemohla přestat přemýšlet nad tím, co jsem já dělala špatně, a co má ona víc než já..když já jsem mu dala všechno.
Věc, kterou on si ale nikdy neuvědomí je ta, že přátelé, kteří se tváří jako jeho přátelé, ho za zády pomlouvají a říkají o něm jaký je vychcaný zrmd, a moc dobře to ví, jaký je a dávají si pozor na všechno protože ho znají. Tak jak ho znám já. A on si myslí, jak ho všichni milujou a jak je oblíbený, že celé město jsou jeho přátelé. Ale nikdy by v životě za něj nikdo nedal ruku do ohně. Do určité doby sem byla ochotna ji tam dát, udělat pro něj cokoliv, bránit se za něho vlastním tělem, být mu oporou a rozbíjet držky všem co by ho pomlouvali...ale tohle už je bohužel minulost. On si to nikdy neuvědomil, nikdy si toho nevážíl a já vím, že kdybych tam tu ruku dala, tak zhořím celá.
Je to smutné, kam to všechno došlo, po tom všem, kdy sme si říkali jak sme zamilovaní, a bla bla bla bla bla. Teď mám pokaždé jen totální třes v celém těle, když ho vidím, z toho jak mě vynervoval na pokraj totálního vyčerpání sil. Mám strach ze všeho co se stane, když ho jen uvidím. Třepu se. Při představě, že už dávno spí s někým jiným se mi chce blít a je mi naprosto odporně. A tak jsem se v sobě zasekla a řekla jsem si, že se aspoň trochu ráda pořád mám a že se nemůžu nechat zničit do totálních sraček od takového člověka, který je bezctiný a vůbec nechápe co to všechno pro mě znamená, to co mi dělá, jak mi to ubližuje. Miluju ho a milovat budu ale už nemůžu. Jediné co mě drží nad vodou je to, že vím, že odjedu a na konci tohoto roku tohle všechno skončí a já budu mít konečně poprvé v životě šanci se od něj odpoutat a vím, že tohle bude to zásadní a opravdu poslední odpoutávání se a opravdový konec. Ne těch miliony konců o kterých jsem psala a nikdy konečné nebyly, tak tenhle prostě bude a tohle mě v nitru duše uklidňuje. Nemusím se totiž bát toho, že bych v tom opravdu zůstala navždy uvězněná a měla život úplně k ničemu.
Bolí mě duše a bolí mě srdce a už opravdu nemůžu ale musím sebrat ty poslední zbytky sil a dokázat to a chovat se jako on ke mě, mít v piči...úplně naprosto jeho osobu.
Nicméně k tomu se právě hodí to co nás čeká dnes a zítra a pozítří protože jako každý rok je tady náš punkový víkend plný alkoholu, hudby, tance, přátel a hodných lidí, mých idolů a všeho krásného a tohle je přesne to co potřebuju. Pohladím duši a nechám ji nabrat sílu a tohle si užiju jako nikdy. Je to naposled a nehodlám se nechat ničím dojebat a nebo rozbrečet. Nasazuju ignoraci místo bolesti a jdu na to. Z totálních depresivních sraček se zítra ráno probudím ve stanu mezi něma do totálního štěstí a tohle bude ráj.
Tak adieeee.....bylo milé to tady všechno říct, už mi totiž puká hlava z těch všech pocitů, které srdce vydává.
Punku Zdar a přátelům nejvíc!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me