close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

A tak už zase můžeme chodit v čínách....

11. dubna 2015 v 17:47 | Allis |  Místo pro vypsání..
Doufám, že všichni víte jaké boty tím myslím, pokud ne, vysvětlovat to nebudu. PS: na pravé conversky sem fakt nikdy neměla. Den kdy jsme s mojí nejlepší kamarádkou mohly obout číny a poprvé v nich vyrazit po zimě byl vždycky hrozně radostný, našlapovaly jsme nadšeně, že nás neštve sníh ani zima, že posypový štěrk už zmizel a je tady konečně jaro. Byl to prostě skvělý pocit a my si užívaly mládí a svobody a usmívaly sme se. A proto tento nadpis ani úvod nemá absolutně nic společného s tímto článkem.



Neuplynul tomu ani rok, kdy se naše rodina musela vyrovnávat se ztrátou rodiného člena, pro mě v tomto případě se ztrátou babičky. Bohužel, za tu krátkou dobu, přišla další věc. Já moc nevím jak to mám všechno říct. V hlavě mi běhaly možné teorie jak to všechno vyjádřit. Ráda věci opisuju a nenazývám je pravými jmény ale v tomto případě jsem asi dospěla do bodu, kdy nemá smysl nic obcházet. Musím to tady napsat protože je to mezník, zase další mezník, který tentokrát pro mě, znamená a určuje strašně moc. Proto je třeba to říct všechno skutečně tak jak to je.
Před více než 5ti lety se stalo neštěstí, které mi na půl vzalo ze života člověka, díky kterému jsem jaká jsem a který mi doslova zachránil moje děství. Moje babička mi totž udělala krásné dětství, plné krásných vzpomínek a zážitků. Nebyla jsem nikdy v sobě připravená ji ztratit a abych vám pravdu řekla, v těch nějakých 15ti letech sem si ani nepřipustila, že bych ji mohla ztratit tak brzo. Neztratila jsem ji úplně ale mozková příhoda, mnohdy toho člověka do života nevrátí, takového jakého si ho vzala.
Ona byla ta babička se vším všudy. Pro každou legraci a pro každou špatnost. Pekla ty nejlepší vdolečky na světě a dělala tu nejlepší kačenu s červeným zelím a to nemluvím o tisíce dalších věcech. Ono to strašně bolí to vzpomínání, jelikož jsem to strašně dlouho nedělala abych myslela na opravdu to všechno co pro mě znamenala.
Ona mi ukázala vesnici, život na vesnici a život na statku, tedy můj druhý domov. Ukázala mi jak se pracuje proč se musí pracovat. Trávily jsme celé dny na poli, okopávaly vinohrad, vyorávaly a sbíraly brambory nebo řepu, přebíraly jsme kukuřici a potom jsem s ni večer ucucávala domácí jihomoravské víno. Naučila mě všechno od zatápění v kamnech po dělání jitrnic. Pěstovat rajčata, okurky, papriky a všechny možné rostlinky ve skleníku. Starat se o zahradu Mohla bych jmenovat stovku dalších věcí díky které ní umím a znám. Vzala mě poprvé k moři a ukázala mi jaká je to krása. Vždy mě brala sebou kamkoliv. K moři, do divadla, na opery, na výlety do Prahy, do muzeí, do Vídně. Učila mě poznávat svět kolem sebe a učila mě co vše musím znát. Nebýt ji, tak bych nikdy nic z toho neviděla. Prostě mi udělala nádherné dětství. Převlíkala se semnou do různých kostýmů, hrála se mnou všelijaké hry, zničila ve mě jakokouliv rozmazlenost a frackovost a celkově...naučila mě si vážit lepších hodnot. A já jako dík, jsem si pak jednoho dne řekla, babi, já si postavím farmu a oplatím ti to všechno co jsi mě naučila tak, že to všechno uplatním na svojí farmě aby jsi na mě mohla být pyšná a hrdá a aby jsi věděla, že ten čas, který jsi mi věnovala, byl pro mě ten nejcennější. Jenomže nic z toho už nestihnu. Nestihnu ani to nejmenší, říct děkuju.
Ten týden, kdy jsem byla doma v ČR to bylo naposled, co jsem ji viděla se na mě usmát, co jsem ji viděla plakat dojetím, že jsem přijela celá a zdravá. Bylo to naposled co jsem ji dala pusu a ona mi řekla ahoj. V ten posraný zkurvený den, kdy se počasí proměnilo v blázinec a já se vydala do Prahy na letiště, kdy moje letadlo mělo 4h spoždění a dorazila jsem do španělské postele přesně ve 2:22 jsem ulehla a o 22 minut dříve si pro ni přišla další mozková příhoda a ten nejděsivější scénář všeho se naplnil. Jak pro nás, tak pro ni.
V jediné co doufám je to, že v tom komátu ve kerém je a nevnímá nic, nevnímá ani to, že v něčem takovém je. Pro mě je nejodpornějši to, že sem tady. Daleko od celé mojí rodiny, od mých přátel. Jsem tady sama a svírá mě nejděsivější pocit vůbec. Panika a neskutečná bezmoc. Prožila jsem strašný týden, plný vnitřní bolesti a naprosté bezradnosti. Pořád mám v sobě pocit toho, že vůbec nevím co mám dělat, jak na to nemám myslet.
Chtěla jsem to tady celé ukončit a vrátit se domů. Došlo mi, že jediné co bych tam viděla by mě ale bolelo ještě víc a hlavně sem si řekla, že to tady prostě musím dotáhnout do konce.
Ten týden sem si šáhla strašně hluboko do svého vnitra a duše, plné bolesti. Neskutečně mě rozežíral pocit, že tady není nikdo kdo by mi rozuměl, jak moc mě to bolí, že tady není on aby mě objal a políbil...
Když se jí to stalo poprvé, váže se k tomu taky právě půlka celého příběhu s mým králem. V tom období se pro mě totiž začal stávat něčím víc, než jen obyčejným známým a ta bolest v mém srdci, kterému chyběla babička můj král nějakým způsobem zachránil tím, že v něm vznikl pocit lásky k němu. A tak je tomu i teď.
V té moji hlubokomyslné depresi jsem tak došla k závěrům, že bez něho už nikdy v životě nemůžu být. Zjistila jsem to, že ho miluju tak neskutečně moc a už je tak obrovskou součástí mého života, že budu dělat všechno proto aby sme my dva jednoho dne fungovali na 100% a nebudu to vzdávat kvůli pičovinám. Další věc, kterou jsem si uvědomila, že jak postupně ztrácíme věci z našeho dětství..jako když jsem ztratila se silnou babičkou i druhý domov, když jsem ztratila první babičku úplně a teď jsem ztratila už i ji....v srdci se začne vytvářet strašná prázdnota a to je pak ten čas na to, začít budovat něco nového, něco co nám v srdci zaplní to místo po bolestivě ztracených věcech.
Už nechci mlet ty sračky proč a proč se to děje mě a mojí rodině.....už nechci vlastně nic kromě toho být s ním, budovat s ním ten život..a být konečně šťastná. díky tomu co budu dál budovat.
Tímto chci uzavřít tak nějak články, nad kterýma brečím, musím se zase přeorganizovat do pozitivního postoje ke všemu, jinak tady zemřu. Musela jsem to všechno napsat a vypsat to ze sebe pryč abych tímto mezníkem se zase nějak postavila na nohy. Pokud se nepostavím, tak vím, že to tady nezvládnu a že přijedu psychicky odrovnanější, než když jsem tady jela.
Uvědomuju si obrovsky moc cenu rodiny, to co znamenají přátelé, to co znamená on, že je moje všechno. Víte, že vždycky když byl, jakýkoliv zlom a bolest způsobená rodinou mohl to vždycky spravit jedině on. Protože to srdce k němu vzhlíží a je mu naprosto oddané.
Strašně moc to bolí a proto už to musím ukončit ten článek a s ním i tu bolest v mém nitru nebo mě to rozežere zaživa.







Mám v hlavě jednu takovou vzpomínku, kdy jsme si spolu my dvě, jakože dámská jízda, vyrazily vstříc druhy domov (který "skvělá" rodina zbořila a zpeněžila hned potom co už k tomu babička nemohla nic říct), jely jsme v autě, ona řídila, bylo slunečno a krásně, povídaly jsme si o všem a hlavně o tom co všechno spolu budeme v druhém domově dělat. Z rádia hrála tahle písnička a já jsem se potom tak zamyslela podívala jsem se z okýnka a cítila jse, že je všechno strašně fajn. Nevím proč ale nějak sem si tu chvíli chtěla zapamatovat. Asi proto, že to byla jedna z těch posledních chvil, kdy bylo všechno tak jak mělo být.
Babi, ať tvoje duše najde klid!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kata Black Kata Black | Web | 12. dubna 2015 v 13:54 | Reagovat

Ahoj,
máš fakt dobrej blog, čtu každej článek, jsou fakt super :)
Jenom jsem vám chtěla poradit, my s mamkou nakupujem oblečení tady http://goo.gl/4I8Vja , je to sice anglicky, ale hrozně levný, takže mi to mamka koupí a sobě rovnou taky :)
Kdyžtak napište co jste ulovily ;)

2 Catharine Catharine | Web | 12. dubna 2015 v 15:51 | Reagovat

Čus všem,
jj, já si taky ráda počtu, přemejšlim o svim blogu :D
Koukala jsem na ten obchod co psala Kate Black a rovnou jsem si objednala dvoje šaty a plavky na léto, tak už se těšim.
Jinak já nakupuju spíš v českejch obchodech, asi nejlepší je tenhle http://goo.gl/ru0884 , můžu si vybrat i typ postavy.
Naposled jsem vyhrála nějakou soutež a nic jsme neplatila :)

3 Kate Kate | Web | 13. dubna 2015 v 2:13 | Reagovat

Ahoj,
tohle je fakt úžasnej blog :)
Jestli můžu poradit, tak koukněte sem http://jdem.cz/br2pj5 .
Super obchod, naposled jsem vyhrála boty :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me