close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O tom, že realita je velká facka

15. dubna 2015 v 11:02 | Allis |  Místo pro vypsání..
Nějak nezaujatě jsem brouzdala po internetu a našla jsem blogy holek, které dělají au-pair v Anglii. Docela mě zaujalo číst, tak nějak vše od toho jak jsou tam šťastné až po to, co tam musí a nemusí dělat. Začala jsem bádat nad hodně věcma a tak bych je asi měla potřebu říct.
Nejdůležitější ze všeho když jedete takhle do ciziny, za tímto účelem hlídání dětí, je to ke komu a do jaké rodiny se dostanete. Já jsem si myslela, že budu mít výhodu kvůli tomu, že jedu ke známým, ke kamárádce od mojí mamky, která žije ve Španělsku a je letuška. Věděla jsem, že někam do ciziny a ještě k cizím to by nebylo nic pro mě a do teď se tohoto názoru držím, sama od sebe bych se tak nevydala. Opak je ovšem pravdou. Když vás ta rodina zná a vy znáte je z jejich strany se docela vytrácí nějaký respekt. Nehledně na to, že nejsou shopni vytvořit jakýkoliv systém, říct mi přesně co mám a nemám dělat, udělat soupis jakýchsi všech povinných prací. U dětí a při téhle práci, bych to docela hodně ocenila. Takže nejen, že je třeba aby člověk, který jede hlídat počítal raději se vším je tady další důležitá věc se kterou např. já nic neudělám a to je ta, když ta rodina není vůbec připravena nějakou au-pir příjmout, i přes to, že ji hledají. Neumí s ní komunikovat, neumí ji respektovat, neumí si udělat řád a pravidla. A to abych vám pravdu řekla mě ubíjí.
Holky psaly, že jakmile mají splněné všechny práce a úkoly mají volno. Já jelikož dělám to, co je potřeba v daný moment, jsem resp. k dispozici 24h denně protože žádný soupis úkolů nemám, jsem tím docela kurevsky omezená. Jak ve volných aktivitách tak celkově v tom, že vlastně nevím, kdy si můžu dovolit mít volno jelikož i když ona má volno pořád mě k něčemu potřebuje. A když ona ráno leží na gauči a já uklizím kuchyň a nádobí po celé rodině....to mi nepříjde správně. Vše co já dělám se má týkat okolo děti. Nebudu komentovat to, že starší dítě je naprosto rozmazlený fracek, který neposlouchá vůbec nikoho a můžou si za to sami. 4 leté dítě si ze mě dělá služku a chodí za mnou pouze s věcmi jako dones mi vodu, vyhoď do koše ten kapesník, podej mi kapesník...máš nohy? víš kde to je? tak běž milánku :) a nasrat.
Opravdu mi vůbec nevyhovuje být v těchto podmínkách. Musím čekat v autě dvě hodiny s dítětem, než si matka obletí banky a nákupy, doma ho se mnou nechce nechat protože by brečel (asi 10min) tak čekám v autě 2hodiny, musím chodit s nima k doktorovi, kde taky čekám a nejsem k ničemu potřebná. Snad z důvodu toho, abych neměla volno tak musím být všude. Já už si to neumím moc jinak vysvětlit. Takže to je nevýhoda toho, že jede člověk ke známým. To jestli vás pak berou jako člena rodiny nebo ne je jedno protože vás omezujou v osobní volnosti. I kdyby mě jak člena brali, tak já si tak připadat nebudu protože moje rodina je někde trošku jinde. Naštěstí ve všech směrech.
S platem, který činí 200E toho taky asi moc nevymyslím a zábavy tady už vůbec ne. Jelikož jsem šetřivý člověk, proč? Farma:), ale o to v podstatě nejde, jde o moji odvedenou práci, o to, že jsem s jejich dětma prakticky nejčastěji já, od rána až do večera protože nevím kdy můžu mít volno. Když se naseru a to volno oznámím a jdu, setkávám se s ne příliš milým obličejem.
Takže realita celého vycestování, je někde úplně jinde. Říkala mi tady paní mamka, že když nechodím do školy nemám kamarády - ehm platit školu z 200E měsíčně? tak moc španělštinu nežeru.
Čekala jsem, že mě třeba aspoň někam vezmou, na nějaký výlet, ukážou mi něco, jak se žije ve Španělsku - ne sedíme doma ať je hezky nebo prší, bez plánu bez jakéhokoliv nápadu na výlet. Ano v květnu pojedeme do Alicante, tak díky bohu aspoň něco a aspoň uvidím moře.
A ta u mě hodně podstatná věc, kterou jsem ale zase bohužel neměla možnost ovlivnit je to, že člověk se závazky by opravdu neměl nikam odjíždět. Víidíte sami, dohnala mě láska k němu ještě daleko víc než doma, dohnaly mě neštěstí v podobě nemoci babičky a všechno co mě trápilo mě vlastně trápí ještě víc. Chybí mi totiž to nejpodstatnější, láska, přátelství a domov.
Takže ne, vůbec to není fajn a vůbec to není takové jaké to mělo být. Proto jsem se rozhodla, že musím vymyslet plán, jak zabíjet dny aby co nejlépe utíkaly. Včera k tomu všemu neštěstí přibylo konečně jakési štěstí, o kterém jsem chtěla napsat ale musela sem to tak celé říct i s tím. Zavítal sem jeden pán od nás z kopců a moravy, kamarád od mojí kamarádky a tak jsme se sešli. Já konečně asi poprvé tady prožila šťastný den. Byli jsme asi ve třech hospodách/tapériích/pivnicích. Všude jsme se hnedka seznámili s obluhou, povídali si, nasmála jsem se tak až mě bolely líca, trochu jsem se opila ale byla jsem tak nabitá a šťastná, že jsem koneně zažila trochu Španělska a konečně ne sama. Začíná se mi stávat, že se daleko častějí sem do toho náhradního "domova" vracím s nechutí a tak tomu bylo i včera. Cestou v metru už jsem se zase netěšila na to všechno. Na mnohdy přehnanou důležitost, falešnou dokonalost, obsluhování, křik a řev....no prostě mě to tady už tíží.
Vymyslela jsem si, že si tady seženu nějakou knížku, kterou si budu chodit číst do parku a opalovat si tam nohy, budu chodit nakupovat očima do nákupního centra, po včerejšku zkusím jít aspoň někam na colu mezi lidi, budu moc moc moc cvičit protože je to to jediné, co mě psychicky nabíjí a udržuje ve fyzické i psychické pohodě. A snad se co nejdříve přiblížíme 24. červnu a s tím i k návratu domů, za mojí největší láskou králem a za svým krásným váženým domovem.
Za ty zkušenosti a poznání cizího kraje to stálo. Za nic jiného to už bohužel nestojí. Už vůbec ne za to trápení a omezování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me