Né že bych už padala do kolapsu takového, že bych zoufalosti odpočítávala i hodiny ale musím přiznat, že našlápnuto jsem k tomu měla, než mě zase trochu přísně můj král srdce vytáhl ze zoufalosti a uklidnil mě, že tohle už je nic.
Řekla sem si, že bych ráda věnovala více času psaní, než se navrátím zpět, abych měla zachované všechny ty šílené pocity štěstí a zároveň neštěstí za tento měsíc. Samozřejmě mi u toho dělá společnost pár věcí, díky kterým si namlouvám, že to bude lepší...a někdy si to naštěstí nemusím ani namlouvat. Kdybych měla teď doslovně popsat svůj stav a pocity, které by se daly někde názorně promítnout.....vypadala bych asi jako blázen z elektrizujícími vlasy, který neustále běhá z jednoho rohu pokoje do druhého, nedokáže sedět a už si jen představuje, kdy si bude moct začít balit kufry. V realitě se snažím to držet trochu na uzdě. Přeci jen datum dneška je stále jednociferné. To ale nemění nic na tom, že si pořád transformuju různé názvy toho kolik, času mi tu zbývá. Tři týdny mi pořád připadaly strašně moc. Dneska už je to lepší, včera to bylo snad poprvé kdy jsem se v neděli těšila až začne pondělí. Pak sem si to přetranformovala ze 16 dnů na předposlední týden v Madridu, což už mě uklidňuje poměrně víc. Když si řeknu, že už jen dva víkendy, to zní taky dobře ale nejlepší bude až bude pondělí 22. června a já se budu modlit abych se se svými kufry vlezla do váhových limitů na letišti. Jsou to dny šílené opravdu, snad daleko horší než předtím. Už víte, že je to na dosah ale ještě na to nemůžete dosáhnout ani když stojíte na nejvyšších baletníh špičkách.
Mým každodenním společníkem a tím nejlepším a nejúčinějším není nikdo jiný než Rebbeca Louise. Neskutečně mě naplňuje a motivuje a musím říct, že tak prakticky udělala převrat v mém cvičícím životě a že konečně teď cítím a hlavně! pozoruju změny. Moje břicho začalo opravdu mizet a je to nekustečně dokonalý pocit. Učím se mít ráda svoje tělo protože to jsem nikdy neuměla. Musím tedy říct, že jsem nikdy nebyla tlustá ale zdá se mi, že nikdy nebylo moderní aby to člověk řekl a tak už od davných dětských dob sem svoje tělo ráda neměla. Ať už se jednalo o prsa, o břicho, o lýtka nebo stehna. Pak mi už ale došlo, že bych se měla uklidnit a přiznat, že jsem na tom docela dobře a když si s Rebbecou uděláme pár výskoku, dřepů a sklapovaček, může být vše jen hezčí. Nasměrovala mě také i v okruhu jídla a já jsem najednou poznala kolik neskutečných množství receptů a zdravých variant jídel existuje. To víte, tady, jelikož jsem odkázaná na to, co se vaří a jí od nich, tak se to vše snažím dodržovat tak jak jde. Ale až se vrátím domů, jsem úplně natřepaná a musím použít to slovo nadržená! na ty kuchyňské porno zdravé jídlové rituály, na které se chystám! Přivezu sebou do naší domácnosti zdravou stravu a nenechám si to vzít. Jen si trochu lámu hlavou co budu pít místo piva jelikož já... jsem milovník piva. Nicméně, moje nejzlatějsí maminka mi nakoupila na přivítanou celý set na běhání a cvičení, tak prostě když si dám pivo, půjdu si pak zaběhat či čo. Heh. Neskutečně se těším až tuhle novou zdravou část svého já začnu doma naplňovat! Rebbecu miluju a díky tomu jakou revoluci provedla s mým tělem a mojí výživou, jsem si jista, že ji budu milovat ještě víc. O to nejdůležitější se ale musím postarat hned jak dorazím domů a to aby moje doslova vydřené břicho nezmizelo během jednoho týdne. Je opravdu vydřené, bylo prolito tolik potu kolik možná piv sem kdysi za léto pijívala a dobře mi tak. Musím přiznat, že mě to docela všechno pohltilo, slovo fanatismus nechci moc použít ale pozorování mého břicha jak se mění či nemění fanatismem asi je. Nejúsměvnější na tom ovšem je ale to, že když se člověk cítí v pohodě psychícké, je i v té pohodě fyzické a i když by to břicho větší bylo, člověk ho bude vidět malé. Protože se prostě cítí dobře! Všechno je jen v duši a v psychice. To je opravdu klíč ke všemu!
A já jsem ráda, že to vím ale druhá věc je naučit se s tou psychikou pracovat tak aby se člověk opravdu dobře cítil. To mi zatím dělá problémy a to hlavně proto, že jsem už opravdu v debilním a negativním prostředí, kde mě nic netěší...I když...
Na mé cestě posledními dny tady mě začal doprovázet seriál Vikingové. První díly nových seriálů sleduju většinou s nezaujetím protože mě nebaví, když člověk není proniklý v ději. Ale...Vikingové mě zaujali a tak se každý večer dívám na to jak se tam zas honí divocí chlapi a mlátí se sekyrkama hlava nehlava. No vlastně to dělají i sexy baby. Po jednom takovém díle, jsem se opět ve svých snech vrátila do dob, kdy sem byla posraná z hry o trůny. Zdálo se mi, že jsem opět vyběhla s mečem a s rytiřským brněním a bojovala jak největší hvězda. Běhala jsem po našem náměstí a skákala snad 5 metrů vysoko a bodala a šermovala. Pak jsem šla prostředkem náměstí a řvala Jon Snow!!! Kde jsi!!! celá pointa mého snu pak byla ta, že jsem ho chtěla sexuální svést ale on mě stále odmítal protože musel jen bojovat. Tak nic no. Jediné štěstí je, že jsem ho svedla už předtím v jiném snu haha. V dalším snu jsem jela stanovat přimo s Ragnarem Lothbrokem, chodil pořád bez trička ( protože to sem zrovna viděla ten díl jak se koupal s Wessexym králem v koupeli) a já jsem ho jak nějaký intrikující magor pořád sváděla a všichni ostatní v našem stanovém městě mě za to strašně odsuzovali. Tady už nemusím říkat, proč mají sny tolik společného s našiimi reálnými životy, že ne? A pokud vám příjde divné, že všechny svádím, tak se nedivte....3 měsíce..sama...bez ničeho a nikoho..jo?
Tak se bavím nad svými sny a usmívám se. Celkově jsem zjistila, že usmívat se, je daleko snažšší. Horší je ale, když to nejde. Po večerech už zase nemůžu moc usnout protože mám plnou hlavu všeho toho štěstí, které na mě doma čeká. Zároveň i strachu, jak to vlastně všechno bude. Není to jen, čeká mě zase návrat do toho z čeho sem odjela a neodjížděla jsem jen od krásných věcí ale to sami víte nejlépe.
Ve zkratce mi dělájí společnost i další seriály jako Penny Dreadful nebo samozřejmě Hra o trůny ale tam sem čekala, že to bude trochu ostřejší. Také čtu knihu Milenci královen, což sem si nevybrala zrovna dobré téma, když se tam píše furt jen o sexu a lásce. No nevadí. Já se do toho konce prostě pročtu, procvičím a prodívám seriálama!!!
Dnes jsem si zase sedla k hledání vysoké školy pro mě...je to všechno v prdeli ale o tom možná někdy zase příště.
Na závěr bych zde chtěla dát píseň, která to asi tak nějak řekne vlastně všechno sama.
We will never be the same again....protože nebudeme teď už jsme pár, máme mezi sebou obrovskou lásku a oddanost, kterou jsme předtím nikdy neměli. Takže...