close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

My life doesn't know that word....

24. září 2015 v 14:03 | Allis |  Tady slečna A.
Cítím v sobě obrovský stud za to, že sem se najednou nesmyslně rozhodla napsat článek až teď, těsně před tím než pojedeme na nákup. Každý den a každé ráno na to v podstatě myslím, že nemám co na prácí a to doslova, tak proč tady konečně něco nenapíšu. Přitom je to tak strašně důležité místo. Ale znáte to, zase to byl strach z toho množství myšlenek, situací a životních změn a ještě větší strach z nezměn, že jsem pořád nevěděla jak to vlastně začít. Poslední dobou mi do hlavy přichazejí myšlenky těsně předtím, než někam vyrazím, tak sem si říkala, že to zkusím.
Žádný vzpomínací článek na Madrid a všeobecně Španělsko už tady psát nebudu. Chtěla sem strašně říct, co mi to tam dalo a vzalo ale vícemeně zkráceně..dalo mi to sice to, že si moje životní láska uvědomila, že chce být už jenom se mnou ale naopak mi to bohužel dalo úplně rozcupovanou psychiku s nejistotou úplně ve všem, která mi značně narušuje můj přítomný život.
Jakmile jsem přijela, byla jsem samozřejmě šťastná tak, že to nešlo absolutně popsat. Nastoupila jsem do toho svého životního vlaku a začala jet nekonečnou a bláznivou jízdu, která vlastně stále trvá. Snažila jsem se přijít na to, jak se naučit mít vztah s člověkem, který to taky neumí, jak se vymanit z těch děsivých vzpomínek na Madrid a na tu krávu paní domácí, jak se vrátit a být stejná...a ja vlastně pořád nevím jestli se mi to povedlo.
V mém životě slovo stabilita asi nikdy nebude mezi těmi nejpoužívanějšími. Spíš asi jeho opak. Tak bych to celé vlastně mohla nazvat. Nestabilní je moje chování, můj vztah, naše vztahy mezi těmi kde bydlíme, moje přátelství, moje vzdělávání či práce..prostě asi tak nějak všechno. Ve vztahu bojujeme jak se dá z buď šílené lásky do samozřejmě řeba brutální hádky. Prostě není nic mezi. Já si pořád připadám zbytečná a nejistá a nic mi nějak nepomáhá k tomu abych si tak nepřipadala.
Moje fitness snažení teď přerušil zkopnutý palec za což může alkohol, předešlý víkend sem měla depresi kvůli ztracené pěněžence, za což může....také alkohol (naštěstí se našla) a předminulý víkend sme se málem rozešli kvůli tomu...že sme byli oba dva ožralí. Takže jak si můžete všimnout, po návratu zasraného chlastu jde vše jen doprdele, takže po narozeninách nastoluju protein a džusíčky. Nemá to totiž smysl. Opravdu nemá. S nekouřením bojuju každý víkend, přes týden mám čistě štíty ale pak to pivo...a pak chci cigáro..a je to zase v prdeli ale teď se držím už 14 dní. Jsem slaboch. Ve všem tak nějak.
5 dní po mém návratu jsem se rozloučila se svojí babičkou, o které jsem psala v níže uvedeném článku, rozloučila myslím jakože doslova rozloučila a tak už jedinou ženou v naší rodině je moje mamka. Ničemu tohle samozřejmě nepomohlo víc. Samozřejmě a zase..právě naopak.
V přátelských kruzích nic nevyniká víc než sobectví a hraní si na zasrané krávy. Je jeden člověk, který je prostě stále stejný a důvěryhodný, další jen řeší a rozebírají náš zatím haha nedokonalý vztah za mými zády. Tomu říkám kamarádky holky, obejměte se a táhněte!
Co víc vám mám říct, nejde mi to, nejde mi nic, nejsem spokojená a největší strach mám sama ze sebe, z toho, že jestli sem byla někdy labilní tak teď teda fakt čekám, kdy to se mnou jebne.
On je moje láska a vždycky bude to nejvíc, i když nemáme peníze, stabilní vztah a ani vlastní bydlení...já vám říkám, teď je čas konečně na ten pravý cíl...jít za svým snem a už mě nikdo nezastaví. Pro moje vlastní uvědomění a selhání musím říct, že tady....tady kde je doma....sem nezaparkovala svoje auto. Chci mít klid od falešných krav a čuráků, kteří se mají potřebu ukájet na neštěstí ostatních.

Příjdu a brzo, mám toho strašně moc co říct od mých cvičebních úspěchů a neúspěchu až po to jak sem potkala svou platonickou lásku z 9té třídy po tom co ho pustili z vězení hah.....život plave pluje a jede dál, jen já mám z něho pořád strašný strach!
Už radši nečtěte ty madridské články, být pryč vyvolává mylné dojmy o všem! Hovno jsou proti tomu růžové brýle.

trochu víc jsem se zase zabouchla muhehe a je to tak no...bojujeme
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me