close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

I minulost tvoří naší přítomnost ale nikdy nad tou přítomností nesmí převládat

20. července 2016 v 14:03 | Allis |  Místo pro vypsání..
Když se člověk zamiluje, zamiluje se kvůli tomu, že cítí, že našel někoho s kým může jít bok po boku životem. Je to někdo, kdo umí člověka rozesmát, někdo s kým se člověk cítí v bezpečí, od koho nechce ani na minutu odejít. Je schopen pro toho člověka udělat cokoliv, umřít, prát se, bojovat.
Když jsem kdysi dávno leželi na té naší zahrádce, na místě naší alkoholické lásky a našeho tajného setkávání, tohle všechno jsem cítila. Uměl mě rozesmát, starat se o mě, cítila jsem takové bezpečí jako ještě nikdy. Moje srdce bylo v bezpečí a moje duše byla klidná. Měla jsem ho u sebe ale zároveň nebyl můj. Nepatřili jsme si ale byla jsem odhodlaná za něj bojovat v jakékoliv situaci. Hádat se, bít se, omlouvat ho. Chtěla jsem si ho vzít, věděla jsem, že je to on. Několikrát jsem to tady řekla, že bez něj nikdy nechci žít, že bez něho nedokážu žít, že s ním chci být až do konce života a nic jiného.
Nikdy jsem nevěřila, že ty chvíle, kdy jsem po něm tak bezmezně toužila a nemohla ho mít, ty chvíle kdy jsem věděla, že jakmile odejde už ho zase třeba týden neuvidím. MInuty ticha, když jsme byli opilí, hádali jsme se, byla jsem vlastně vyděšená, z toho, že třeba nikdy nebude můj....nevěřila jsem, že si někdy řeknu....jo tenkrát, to bylo štěstí.
Nebyli jsme na sobě závislí a nezpůsobovali jsme si bolest jako teď. Možná mě na těch dávných chvílích fascinuje to, že jsem mu nemohla ublížit, tak jako teď. Teď to držím v rukou tu chvíli, kdy mu rozervu srdce a ublížím mu. Nemyslím nevěrou nebo rozchodem. Myslím tím, kdy konečně rozhodnu jako já první z nás dvou, že už takhle dál nemůžeme žít. On na to taky není dost silný aby to zvládl udělat, aby si to dokázal přiznat, že už si jen ubližujeme.
Takže to budu muset udělat já, ukončit ty hádky, ponížování se, trápení a psychické tyranie, já protože on najednou ví, že mě strašně miluje, a že beze mě nedokáže žít.
Já jsem to cítila celou dobu ale teď už vím, že nás dřív zabije ten vztah než kdybychom byli sami
Víte, vůbec nenácházím ta správná slova a vím, že je ani nenajdu. Bylo by asi na 50 stran vysvětlit o co přesně jde, jak to bolí a proč mám pořád strach.

A tak se ptám, na začátku všeho se zamilujeme s nadějí, že si toho člověka jednou vezmeme, že s ním budeme až do konce života a přesně tohle jsem si myslela. Když jsem ho konečně dostala do svých spárů jako svého přítele a já se stala jeho přítelkyní, nenapadlo mě kolik různých sraček se může objevit aby ten vztah zničilo. Ale ony se objevily a ta růžová budoucnost se svatbou a smíchem až do konce života najednou mizí.
Někomu to samozřejmě vyjde, že se takhle zamiluje a toho člověka si potom vezme a jsou šťastní. Jooo, znám hodně lidí, kteří se takhle jen tak zamilovali, mají spolu vztah a funguje to, jsou šťastní a s občasnými patáliemi jdou společně životem a ví, že to nebude trvat týden...ani dva ale třeba několik let.
Já se teda musím zeptat proč je to pro někoho snadné a někdo musí opravdu hledat tak strašně dlouho. No nic, takhle bychom se mohli ptát až do nekonečna a navíc, jsem už řekla, že se nebudu jak ukřívděná kráva ptát, proč já?
Prostě čelem k realitě, naše hezké, zamilované a bezstarostné dny už jsou za námi, už nás nic takového nečeká, to pěkné už jsme prožili, teď musíme zjistit, jak z toho vztahu ven abychom si co nejméně ublížili. Já vím, že jsem do toho dala maximum, na začátku jsem byla oddaná, zamilovaná, ochotna obětovat vše, jenže to on ještě nevěděl, jak moc důležitá pro něho můžu být. Teď kdy už nemám víc sil, které bych do toho investovala zjistil, jak hrozně mě miluje. Teď, kdy mám strach, že už je na to vše pozdě. Už je mezi náma tolik zla, že nevím jestli to dobro dokáže přebít. Hlavně zůstává hrozně moc nevyřešených problémů a já je nedokážu jen tak přejít.
On vidí chyby ve všem jen za poslední měsíc, kdy už dělám chyby hlavně já protože jsem to na půl vzdala. Na momenty, kdy jsem na něho čekala, brečela, doufala, věřila a nic...už dávno zapoměl protože ano byly sice dávno ale pokud chce hledat chyby v tom kdo to posral, je třeba hodnotit celek a ne pouze část.
Někdy si ho představuju v pozici takové, že má stálou práci, má kde bydlet, má stály příjem a normální výplaty. Má peníze na to, jezdit se mnou na výlet, chodit na večeři, na pivo, na koncerty, jet se mnou k moři na dovolenou. Trochu mě děsí, že by to bylo všechno jednodušší a možná by to mělo šanci na přežití ale v takovém případě, kdy ho živím, nemá ani korunu na to aby někam šel nebo si se mnou někam vyrazil, abychom se odreagovali někde na výletě...sedíme jen doma zavření s nutkáním předhazovat si vlastní chyby a vyčítat si kdo je horší....
Takhle bohužel ne. Nechci tvrdit, že peníze jsou všechno ale zázemí, schopnost fungovat a pracovat, chtíč něco dokázat to je to...co tady chybí. Nemůže za to, že mu to jeho rodina nedala ale já už dál nemůžu nést to břímě a nechat se tím stahovat neustále níž a níž. Já musím taky dokázat něco pro to abych byla šťastná a nikdo mě přitom nevede za ruku, nehledá mi práci, bydlení a neřeší za mě moje problémy.
Já neříkám, že za vše může jen on. Já jsem já a to kurva znamená taky hodně problémů, vždy jsou v tom dva buď vinně nebo nevinně....tady je to jasné, oba jsme to způsobili.
Takže teď musím být zase taková, že budu odsuzovat a nenávidět jakoukoliv lásku. To, že se nechci nikdy vdát a mít děti, už veřejně prohlašuju a myslím to vážně..a nechci ani žádnou lásku, cítit ji, vidět ji, prožívat ji...nechci....
Už mi to zase vzalo všechny naděje a veškerou víru v lásku. Jediné co sem na světě tak moc chtěla byl jen on a mít naši společnou lásku a bylo to zase jen velké zklamání, jako všechno.....takže jestli má někde nějaká láska být, ať si mě najde...budu sedět u piva s cigárem víte kde...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me