Ach, ani nevíte jak moc bych si přála mít sílu na to, abych řekla jak to bude a ono to tak bude. Vím, že je to všechno jen o mě. Nemusím být v něčem v čem nechci a nemusím prožívat to co nechci. Já jsem šéf svého života a jen já můžu zařídit lepší cestu životem. Jenže na to furt kurva nemám prostě sílu. Pořád se jen ubíjím v nějakých sebekritických, lítostivých sračkách a říkám si bože, všude píšou, jak člověk začně být šťastný až když najde správnou cestu sám k sobě, ke své duši a naučí sám sebe milovat. Tak si říkám ale jak???!!!!
Já vím jednoduché věci, co by mi stačily ke štěstí. Je to stále to, o čem tady melu pomalu 7 let ale stále v tom žiju. Někdy dobrovolně, někdy se smířením, někdy strašně moc bojuju, že už nechci, pak je mi to zase všechno líto tak sem slaboch. Vezmu ho zpátky protože brečí a pak brečím i já. Upíjím se v hospodě a říkám si jak na to seru, jediné pak vidím jen toho mladého debila a zjistím, jak ho miluju. Přitom je to jen výsměch neštěstí mého milostného života mojí osobě do reality.
Kolotoč se točí, z něj je bezdomovec. Alespoň moje mamka měla tu sílu na to říct, že tady už bydlet nebude, že je čas aby se o sebe už postaral sám. No a zatím se pořád musím starat já a kdybych měla říct, jak hrozně moc už sem z toho nešťastná a unavená.....tak by to bylo ještě větší než nekonečný vesmír. A pořád se ptám sebe, bože proč to pořád nedokážeš skončit???? Už z toho vztahu nemám absolutně nic, vůbec nic, jaký může vztah být s člověkem, který nemá kde spát, přespává všude možně, pořád se jen cítí dotčený, uražený, podvedený.....bože stačí....zbytek vám chci říct v krátkých bodech jak se odehrálo léto
- Léto bylo moc pracovní, mám tu nejlepší práci jakou jsem si kdy mohla přát. Jsem farmářka na kozí farmě, dojím, krmím, pasu no prostě je to štěstí největší. I v těch největších sračkách tam nalézám klid, chodim se tam zrelaxovat, uklidnit duši. Mám tam pejska fenečku, pořád se pusinkujeme. Našla jsem co jsem potřebovala, jen bohužel zase dočasné bez smlouvy. Nejspíš to má nějaký účel.
- Jelikož se tak moc pracovalo nic jiného se moc nestíhalo a tak to bylo opravdu pracovní léto s pár koupačkama, bez nějakých důležitých výletů a zážitků.
- Byl jen jeden důležitý výlet, poprvé za takových okolností, kdy 4 baby vyjely do Itálie na 10 dní mít vše v piči. Bylo to bájo labůžo a lambáda dohromady. Užily jsme si vše, pily a neopíjely se, koupaly se, potápěly, skákaly do vln, o nic sme se nestaraly, byly jsme v Benátkách a bylo to moc fajn.
- Léto jakoby nebylo, jediné podle čeho sem poznala, že nějaké léto skončilo byly zkrácené dny a brzká tma v podvečer. Jeden ten ten podvečer spíše až asi noc se můj milovaný idol, který mi už předtím jasně naznačil, že by byl velmi potěšen, kdybych svou náklonost raději skrývala a že spíš nic než něco, se začal ocucmávat u baru s ještě starší dívkou než jsem já a já jsem si ten večer řekla, že se svět zase toči správným směrem protože sem se zamilovala opět do kokota!
K tomu teda řeknu pár slov a už se k tomu nebudu vracet. Naučilo mě to jedno, nemusím si vždy dupnout a mít to, teda co se mužů týče, v jiných souvislostech jsem to nikdy takto nepocítila. Dále jsem se přesvědčila, že chlast je opět děvka. V chlastu to mele každému, jak mi to strašně sluší, jak to nezvladá bla bla bla pak ví hovno, já v noci nespím a ve finále nic. Prostě chápete, ta klasická situace, co se mi dlouho nestala. Dívka zamilovaná jak piča, mladý frajírek, co si myslí, že mu každá holka padne do klína, jdou mu koketující úsměvy, pivíčko vždy pomůže, kecy prdy hovna, dívka posraná, slibuje si pomalu svatbu a že kvůli němu nechá celý svůj život a odjedou do Itálie...booože no a pak jen vždyť já tě vlastně nechci, dívka si uvědomí, že svět je zase správné místo plné intrik a lži a chlastu a tím celý můj příběh který trval skoro třičtvrtě roku končí. Neúspěchem ale vlastně úspěchem užitečných lekcí a uvědomění si, že na světě je spoustu namachrovaných přehnaně o sobě smýšlejicích blbečků. Chlapy jsem většinou měla tu čest poznat obyčejné, upřímné na nic si nehrající a tak....tak sem ráda, že mám o zkušenost více.
Můj chlap se o tom samozřejmě o všem dozvěděl protože ať to bylo jak to bylo sms byly docela usvědčující a tak proběhlo ródeo.
Za tím následoval měsíc a půl nebavení se s mladým idolkem a musím říct, že jeho přání k narozeninám mě opět trochu vyvedlo z míry a v sobotu sem se strašně opila, zase mu psala a otravovala ho, kdy mi v neděli večer přišla pouze sms Co ti na to mám říct?!, tak sem si řekla bože už nic ty debile a ty krávo už se vzpamatuj.
Konec aleluja
No co si budem povídat, trapas za trapasem a děsivé náhody se taky pořád stávají. Já mám v hlavičce trochu jasno ale ve finále ještě větší zmatek než předtím. Strašně moc věcí vím ale mám hrozný problém se podle toho tak chovat.
Vím, že se musím rozejít a docela i chci ale pak zase vím, že mi ho bude hrozně líto a že mi bude moc chybět. I přes tu veškerou hrůzu je pořád ten člověk co mě umí od srdce rozesmát, vím, že by mi nikdy nebyl nevěrný, má mě na prvním místě a udělal by pro mě cokoliv( jen na to nemá prostředky heh ironicky).
Taky vím, že tady nenajdu práci, která mě bude dělat šťastnou a proto vím, že bych měla odjet, že je to jediné řešení. A taky to opravdu chci, zase někam vyrazit a cestovat a poznávat, moc mi to chybí a moc to potřebuju. Jenže zase...jak to do háje všechno udělat. Jo já jsem odborník na hledání chyb. Prostě je to zase strach, jet sama?? kam, jaká práce bude tam? Ale tohle vím, že fakt udělám....musím...prostě vím a musím, nasrat na úřad práce, nasrat na dohody o provedení práce, přece mi doprdele nebude pracák řídit život, fuck you!!!
No a jako poslední věc taky vím, že tady ten muž co se mnou dokáže mít farmu, psa, prase, kozy a vše další není. Ten co by se mnou cestoval po celém světě, stopoval jako Jack...no není tu.
Za poslední moje opilé večery, jsem pokaždé přišla domů, pustila si Big Sur, brečela tím vzlykacím způsobem a říkala jen Jacku.....
Někdy mě to stále chytá, vlastně docela často, vlastně zase myslím jen na něho, jak byl nádherný a že ho miluju!
No asi tak bych to shrnula. Mám svůj narozeninový měsíc, už třetí týden necvičím, po obědě jím čokoládu, na večeři chleba s máslem a seru na fitness. Zvykám si na zimní režim, mám útlum, je mi pořád zima, cítím se beznadějně a strašně moc věcí mi chybí.
No....za svou delší pauzu se omlouvám, věci se tak nějak dějou a mě je o nich nechutno mluvit hned aktuálně, víte, s tím odchodem času na to získám trochu nadhled a nemusím se hroutit jako kráva, že můj mladý obdiv mě nemááá ráááááád!...no, tak je to na druhou stranu dobře pro nás všechny.
Užívejte můj narozeninový měsíc a čumte.....kolik si toho přes den zpívám a hlavně pořád jen pouštím v jukeboxu!!!
rozchodová a uvědomující si píseň
mám v hlavě nápad o tom jak chlast ovliňuje naše životy, autobiografie od mých 15ti let, kdy chlast ke mě přítáhl toho, kdo je stále se mnou, tohle bude hymna filmu
co k tomu víc říct než jen....Rihanna
2hod ráno na baru, jo ještě panáka, nebo ne vlastně nechci pít tvrdé kvůli mému náběhu na alkoholismus, tak si dám ještě víno, kolik sem vypila skleniček? 7? už není víno? aha tak si dám ještě pivo.....jo díky....ty vole kolik že je? už jsou 4h měla bych jít domů ne, počkej kdo tam pustil Lucii Oheň dejme si panáka všichni!!!!!
Nechoďte do hospody, je to zlé, nikdy nejde odejít, nikdy nepotkáte hodné lidi a když jsou v jukeboxu všechny vaše životní písničky, tak v hospodě zvládám 12ky směny, ne ticho....to nikdo neví
Díky za vás ať to žije, jak říkám, když si ťukáme pivem...