Takže tak jo, konečně nastal ten den, myslím, že díky tomu slunci, kdy jsem se rozhodla to tady zase všechno ze sebe vyblít. To rozhodnutí záviselo opravdu jen a jen na jaru, tak to chápejme jako probuzení se po zimě.
Nevím jak vy, u mě je normální, že zimu přežívám a ne prožívám a proto jsem neměla chuť ani slova, tady nějak popisovat svoje zimní období. Ve zkratce jsem zase dělala strašnou práci, kde jsem si namohla záda a pak tam skončila. Pila jsem míň protože jsem často pracovala o víkendech. Vánoce byly fajn. Dál už jen byly dny, kdy jsem přežívala těch mínus 20 a čekala, kdy sleze sníh a vysvitne slunce.
S jarním vzduchem optimismu přišlo pár změn. Jelikož si myslím, že je zbytečné je pitvat, tak je pitvat nebudu. Byly tady ty věci pitvány dost dlouho. Takže co odešlo zatímco přišlo jaro?
Stala se ze mě prý největší děvka, kráva a piča co snad může být. Zároveň i nejhorší přítelkyně. Prostě asi to co jsem dělala pro něho jako člověka bylo málo. No tak kvůli nedostatku důvěry se se mnou tedy můj král srdce rozešel. A po 2 dnech oznámení toho rozchodu jsem zjistila, že mi ukradl 12 000kč. Když mi ty peníze vzal, bez problému tady se mnou ještě 10 dní žil a až potom se nějak v té svojí hlavě rozhodl pro rozchod. Naštěstí se k tomu všemu přiznal a začalo peklo. Měsíc šílených hysteríí, řevu, pláče, depresí, hnusu a sraček a fuj. Nechci o tom mluvit chci na to zapomenout. Všelijakými způsoby jsem dostala zpět 10 000kč. Byly to moje úspory. Ještě z práce z Madridu a jsou to moje úspory, kdybych se rozhodla, že ze dne na den musím odletět někam a už se nevrátit.
Měsíc jsem se nemohla nadechnout, usnout, vyspat, usmát, uvolnit se. Žila jsem v šílených stavech pocitech nenávistí a stesku dohromady. Bolelo mě srdce ze ztráty člověka, který byl pro mě a bohužel asi ještě chvíli bude moje životní láska a zároveň mě tížila nenávist, za to co opravdu dokázal udělat. Přátelé mě drželi za ruku, jen někteří samozřejmě. Mamka mi kryla záda. Všechno nějak dopadlo. Dnes po dlouhé době jsem byla schopná z vesela si zazpívat Rihannu a tančit při úklidu. Kvůli ubohosti a neschopnosti krále srdce, jsem jím byla vydeptána do strašných sraček. Vím, že tomu ještě není konec a vůbec se nechci předčasně radovat ale musim být ráda za to, že se dokážu usmát jinak než po 20ti cigaretách a 10ti pivech. Jo....
Takže po 8 letech, se můj svět najednou netočí kolem něj. Je to hrozně zvláštní ale po posledních měsících asi strašná úleva. Už tam nebylo štěstí, jen samé slzy a trápení. Jen srdce nedokázalo pořád odejít. Nakonec to bylo ve finále vše vyřešeno za mě a já mám za úkol se s tím už jen poprat. To víte, taky se dost pilo, mám hrozně moc oken ze všech párty, strašně se kouřilo a zpívalo. Na panáky se říkalo místo, já už nemůžu končím-jasně jdeme na další a pořád a pořád dokola, dokud jsem zase neměla rozbité kolena, bolehlavy a výčitky.
Strašně moc jsem zjistila, že vůbec nejsem připravená na nějaké muže. Na žádné kontakty s muži s už vůbec ne bližší vztahy. Jediné co mě teď hrozně baví je být sama a být mimo realitu. A tak sním. Sním o všem možném. O farmě, o Austrálii, o tom že bych chtěla někam do ciziny zachraňovat zvířata, o tom že miluju Vikingy a nejvíc Rolla, o tom že se mi pořád zdá sen o jednom klukovi v našem městě, se kterým se vůbec neznám. Tady se chvíli zastavím....
Začal mi psát jeden kluk, on mi původně napsal už někdy v listopadu ale ignorovala jsem to do jednoho opilého porozchodového večera, no teď to začalo. Pořád po mě chce ať s ním jdu ven a píše mi samé lichotky a víte co....
Já si připadám zase jako tenkrát, zase mám tu moc o tom rozhodnout. O všem co bude. Už za mě nerozhoduje moje srdce, které pořád chtělo jen krále srdce. Když opomenu výčitky, že bych si ještě ani s nikým psát neměla, tak mě baví, že mám zase tu moc! Nikoho nechci, nikoho nepotřebuju, teď si myslím že mi život dává najevo abych se naučila konečně žít sama se sebou. Bez závázků nějaké zamilovanosti!
A tak si nechám zdát ten sen o tom neznámém klukovi, který je strašně nádherný!!!! a nechám všechno plout a budu si žít jen ve svých představách, budu teď pít a kouřit a budu jen tak postávat a usmívat se...usmívat se protože mám zpátky tu sílu, tu sílu, kterou mi on na strašně dlouho vzal...a já teď můžu povstat a být zase ta silná, vyčůraná mucha! kterou nikdo nikdy nechytí. Nebudu sedávat už u stolu v naší hospodě se slzama v očích ale s hrdostí, že jsem zase konečné vůdcem situace!! A to mi hrozně chybělo. Ať to zni jakkoliv, mám v hrsti všechno. A budu zase snít, že když o někom sním, tak ho můžu mít, ha, ale jen tak, nikdy ne na víc. To teď hodně dlouho fakt ne. Protože jsem svobodná mucha a ve snech pořád zamilovaná.
Tak jsem to všechno řekla a teď už můžeme zase jen polemizovat o kráse svobody, cigaret, alkoholu, o tom že je úžasné být zamilovaný zároveň do Rolla z Vikingů a do kluka ze snu, kterého potkávám jednou za měsíc. Už můžu totiž zase myslet na co chci a dělat co chci. Být smutná kdy chci, veselá kdy chci, opilá kdy chci, příjít si kdy chci a ....... vždyť víte.....:) Chci to zase všechno tak jako tenrát, kdy bylo všechno free
nic jiného jste ode mě nemohli čekat ale bacha....realita jde mimo mě, já si teda teďka totiž nepřipadám ani mladá ale jen mimorealitu zamilovaná ale taky vás tak strašně bere, že se Lana konečně tak nějak mysticky usmívá, uuuuuf..
No tady něco o tom, že bych chtěla taky takového manžela Vikinga...
Ať to žije!! Příjdu brzo! Protože jen díky tomuto místu, se můžu vracet v životě a vzpomínkách tam, kde ani nevím, že jsem někdy byla.