Vůbec bych se o tomto počinu nezmiňovala, nebýt kruté reality, která nastala. Začala jsem se zamýšlet nad svým randícím životem a zjišťuju, že je to horší, než jsem si původně myslela.
Abych se k tomu vyjádřila trochu logičtěji. Takže, minulý čtvrtek jsem byla zase na tahu v životní hospodě. Jelikož jsem měla pracovní víkend, měla jsem tedy místo pátku čtvrtek. No, vyvíjelo se to jako vždy, od smíchu, přes debaty o vztazích končící v slzách, panáky i když je nepiju že haha, přisednutí lidí ke stolu se kterýma si normalně nemám co říct, říkám klasika. Za námi seděl stůl chlapů, se kterýma se jako známe ale prostě jsou to ti takoví ti známí, se kterýma se pozdravíte na ulici protože se znáte a tím to tak nějak končí.
Já jelikož mám ty problémy s odchodem domů, jsem tam zase zůstala jako jediná z party sama. Přisedl si ke mě teda jeden z té bandy známých. Pak už si toho moc nepamatuju ale ráno mi psal, že se se mnou strašně nasmál, od srdce a po hrozně dlouhé době. Jediné co si vybavuju zpětně je jen to, že sedíme na baru a strašně se smějeme a fakt nechápu čemu. Ale vidíte jo jak jsem okouzlující se třema promilema v krvi, no nestačím se divit, jsme s tím chlastem tak sehraní!
No tak sme si tak nějak psali bla bla bla brala sem to jako debatu co za pár minut skončí, po včerejší kalbě že jo. Ale jaksi se mi to začlo pozdávat ta konverzace a vyvrcholilo to tím, že mám v pátek rande!!!!! Teda oficiálně jdeme už ve čtvrtek na pivo protože jsem tam potřebovala propašovat ten alkohol, nemůžu jít jen tak s někým najednou na rande na oběd. Prý to rande není ale všichni víme, že když jde holka s klukem ven, kteří spolu často ven nechodí a navzájem jako jsou si sympatičtí, tak to prostě RANDE je!!!
Takže jsem si sesumírovala v hlavě, že je to moje čtvrté rande v životě. Nechte mne prosím rychle zrekapitulovat ty první tři.
Moje první rande proběhlo zhruba ve 14ti letech, šli jsme se koupat do splavu (bylo mi fakt 14 a byla sem fakt ještě malá, jinak bych se nešla nikdy na prvním rande koupat), voda byla tak ledová, že když jsem se potopila, moje tělo bylo vyděšené začalo lapat po dechu, pod tou vodou, napila sem se a málem sem se utopila. Před tím klukem jsem samozřejmě dělala, že je všechno hrozně fajn. Ale zanechalo to ve mě fakt trauma z prvního a ještě k tomu úplně prvního rande! Teď je to přítel jedné naší známé, hodně fotí a skejtuje a jsme kámoši.
Na druhém rande jsem byla s klukem, se kterým jsme se z naší puberťácké čtyřky holek, libaly všechny 4. Při celém rande mi vyprávěl, jaké všechny druhy drog vyzkoušel, jaká droga ti co dělá a tak. Jelikož mi bylo 15 let, tak sem tomu strašně moc rozummněla. V té době, jsme ještě v 15ti fakt nefetovali, to jsme byli skoro ještě děti. Na konci toho rande si vynutil pusu, kterou sem mu strašně nechtěla dát. Nakonec skončil s tou naší kamarádkou, se kterou měl něco jako s úplně poslední, už jsou spolu skoro 5 let a myslím, že se vezmou.
Moje třetí rande proběhlo s mým nejoblinějším klukem z našeho města. Byl jím tenkrát, je jím i teď a navždycky bude. Byl to nejhodnější, nejvtipnější kluk, kterého jsem za své mládí poznala a jelikož jsme se vždycky měli moc rádi, řekli sme si, že bysme to teda mohli zkusit. Tohle bych proto rande úplně nenazývala protože jsme opravdu jako přátelé jeli do Olomouce, kde měl svého osobního lékaře, jelikož měl v té době vykloubené rameno. On to ale nazval sám rande, proto tomu tak říkám i já a tak jsme jeli na rande na kontrolu k lekáři do Olomouce. Do 14 dní jsme spolu začali chodit, takže jako moje jediné rande nějak doopravdy dopadlo, že splnilo účel. Chodili jsme spolu dva měsíce, sex měli jednou. Pak jsme zjistili, že jako kamarádi jsme teda lepší než partneři. Já mu zlomila srdce tím, že jsem si po týdnu začla románek s jeho nejlepším kamarádem. Dva měsíce jsme se spolu nebavili. Naštěstí a díky bohu, jsme vše překonali a teď jsme jako za starých časů. Je jako můj bratr a je to můj nejlepší klučičí kamarád a jsem nesmírně vděčná, že se máme pořád tak moc rádi po tom všem.
Takže toť moje tři rande jo. Jedním slovem...katastrofa..Katastrofa buď už průběhem rande a nebo po něm. Je to 8 let od mého prvního rande. Strašně moc jsem na to zanevřela. A stále vím proč. Protože mi po tom všem došlo, že se se mnou táhne hrozně moc komplikací. Nejdůležitější ale bylo to, že jsem sama sebe neměla ráda a připadala sem si jako problematická, mániodepresivní alkoholička, která nemá v sobě absolutně nic úžasného, aby tím někoho mohla oslnit na rande. A tak jsem si řekla, že na rande chodit nebudu protože na mě stejně není moc co poznávat jelikož jsem zlá. Všechny moje vztahy vzešly buď z opileckých románků a nebo najednou byly vztahy bez randění. Spís to první. Na rovinu si to už dokážu přiznat. Takže jsem v rande ztratila víru a význam to pro mě ztratilo taky. Nevím jako jak jsem si to představovala, že tam budu zase jednou ožralá sedět v té hospodě a příjde znovuoživlý opilý Jack Kerouac, požádá mě o ruku a na žádné rande nebudu muset už nikdy v životě jít? No asi jo...už bych ty svoje najivní představy měla trochu krotit.
Takže k pointě článku, jdu teda na rande. A teď najednou to na mě všechno padá, co si mám obléct, co když se budeme líbat?, co když i něco víc? co když se opiju a budu mít nemístné řeči, co když budu trapná, co když se nebudeme mít o čem bavit, co když budu mluvit o tom o čem nemám. To mi hrozně chybělo těch několik let tady ty stavy! Hlavně kam jako půjdeme?? Tohle město je jako cirkus, baví vás se nechat jím bavit ale nechcete v něm sami hrát. Hlavně všude se se všema znáte, chtějí si k vám přisedávat, bavit se s váma, i když chce být člověk s tím druhým sám. No...takže celý den, každý den pořád přemýšlím jak to všechno bude. Ve čtvrtek proběhne úvod a v pátek hlavní část.
Jenže víte, on se mi ten chlapec asi fakt líbí, nebo mě teda baví a je tak strašně nenucený a přirozený, což jsem hrozně dlouho nezažila. Takže uvnitř sebe jsem jako natěšeně vzrušená. Pak mám trochu vedlejší pocity ohledně bývalého krále srdce, fakt bych ho nechtěla potkat. Ale je to tady, je na čase jít dál. Ať je to čtvrté nebo desáté rande, vždy je to poprvé s tím určitým člověkem. Trochu mě děsí ještě i to, že jdu na rande s člověkem, který za 14 dní odjíždí pracovně na několik měsíců pryč ale...to by zase nebyl můj život aby mi nepřipravil něco extra. Takže...až dorandím, tak příjdu!
Bye Baby
Často se na to teď dívám, jak sem citově nevybouřená hehe