Ahoj ahoj ahoj...dobrý večer...všichni ahoj...
Je to zase trochu kiks, jak tady nejdřív napíšu, jak to tady strašně potřebuju a že tady s tímhle místem potřebuju často a velmi hluboce komunikovat a přemýšlet o životě a nakonec se uráčím přijít až někdy o 7 měsíců později. Jenže ani nevite, jak často na to myslím, kolik toho potřebuju říct ale já na to proště nemám čas.
Jsme zase v Itálii, zase trháme od rána do večera jabka. Když netrhám jabka, tak vařím nebo uklízím. Když nevařím a neuklízím, tak piju. Není mi tu špatně ale není mi tu úplně nejlíp. Je mi to nefér vůči mému chlapci, který si pak vyčítá, že mě tady vzal a já se tu necítím dobře. Jenže je to ovlivněno mnoha věcmi.
Jednou z těch věcí je dnešní den. A to je den, kdy mám narozeniny.
Nevím, kdy jsem si tady naposledy přála ale kdysi to bývala moje tradice.
Tak si přeju všechno nejlepší. Jen to nejlepší co je pro mě nejlepší a aby všechno dostalo ten správný směr. Směr kupředu, tak aby další rok byl ten, kdy se bude všechno dít správně a kdy se začne plnit všechno co doposud nepřišlo.
Mám skvělou lásku a hodného muže. Sice se mnou dnešní večer netráví ale prý zítra no. Heh. Další rok se mi k tomu má přidat vysněná práce a možnost realizovat sny, na které jsem doposud ty možnosti neměla. Věřím, že co se má stát se stane a od určitého času se řídím jen tímhle. Možná, že konečně i u mě začne něco, čemu se říká spokojenost se vším všudy. Alespoň mám šanci a chuť to hledat a cítít to.
Zase příjdu a řeknu k tomu víc.
Je to už druhý rok, co nemám šanci slavit narozeniny, tak jak chci..a to je pátek..a víte kde bych asi v pátek normálně byla ale to je jedno...horší to letos je o to, že jsem od rána čekala na přání od jednoho důležitého člověka. Stále se tak nestalo. A není mi příjemné usínat s pocitem, že otec zapomněl na narozeniny svého jediného dítěte. Ovšem...věci se dějí a tak to prostě je.