close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Bolzano..aneb pravdu najdeš u jablek

22. listopadu 2018 v 18:40 | Allis |  Místo pro vypsání..
Velice důležitou součástí posledních dvou let mého života jsou teda již výše zmíněná jabka. Chci o tom tak nějak říct všechno co jde protože si to chci uchovat jako vzpomínku i tady. Šlo docela o zásadní chvíle mého života a píšu to tím stylem jen proto, že jsem zde letos naposled. Pořád tu jsem bohužel...nebo no prostě už se těším domů.
Když jsem tady minulý rok přijela, byli jsme spolu s mým přítelem velmi čerstvě. Všechno bylo jaksi nové a zmatené. Já jakožto velký stresař a nervák, který když neví do čeho jde, tak je to se mnou těžké. Ono ta práce tady není totiž to jediné ale velmi důležitou součástí toho jsou i lidi okolo. Je nás tady dohromady asi 30. Z toho sme to my Češi, Slováci a zbytek Italové-domácí. Takže nejdřív se musíte se všema seznámit, i když si po dvou minutách nepamatujete ničí jméno, tak vás prostě zachrání milý úsměv. Ten mi naštěstí jde a tak se tak trochu snažím na ten milý úsměv hrát celou dobu. Tolik lidí sebou samozřejmě přináší spoustu problému a tím největším jsou drby. Každý ale totálně každý pomlouvá úplně každého. Je jedno jestli ho ráno zdraví tak, že by ho umiloval k smrti a nebo se s ním vůbec nebaví. Pusou všech prostě projdou všichni. A teď vy si musíte vybrat jaké stanovisko zaujmete. Ono celkově trvá docela dlouho než určité lidi prokouknete. Někteří totiž hrají faleš tak dokonale, že až po roce jsem zjistila, že jsou to vlastně největší hadi. Já jelikož jsem tu se svým chlapem, tak jsem často v kolektivu mužů. Tím pádem ten babský svět je mi tady trochu vzdálen ale nedávno se mi stalo, že jsem se zamíchala kvalitně do obou a pak jsem vlastně nevěděla co mám dělat a kdo má a nemá pravdu. Blázinec, nejde to nazvat jinak. Takže jsem zaujala stanovisko, že si s každým postěžuju na to, jaké je horko, jaká je zima, jak je to dneska na hovno, jak nám to nejde dneska, jak prší a jsme mokří, jak tamti pracujou pomalu, jak tamti pracujou rychle a nechávají hodně jablek. Když jsem se ženskýma, tak logicky jako žena jsem prostě fajnová baba a když jsem s chlapama tak jsem prostě zase super holka, co se s nima ožere a chápe jejich humor. Takže asi tak ke kolektivu a společnosti. Není vůbec lehké se nějak zařadit abyste nevyčnívali. Já nerada vyčnívám ale myslím, že jsem to díky svému milému úsměvu hahahaha dokázala. Jediné co mě tady strašně sere na všech je jejich honba za penězma. Všichni, co tady pracují, chtějí mít prostě nejvíc a když má někdo víc, tak je nejhorší. Jsou schopni šetřit 1cent na ekologickém sáčku na zeleninu. Nebo jít do obchodu vrátit jídlo protože v druhém obchodě zjistil, že ho mají o pár centů levnější. Tohle je pro mě prostě strašně smutný život, žít pořád s myšlenkou-co když tam ten má víc než já?? Co když tam je to levnější, hlavně musíme ušetřit. Ano, hezké peníze se tady vydělají o tom žádná ale víte jak to je..já jsem sama šetřivý člověk ale co je moc to je moc.
Přejděme tedy k práci.
Samozřejmě, já jako člověk, co musí žít v nějakém řádu a pořádku (tohle se ve mě tvoří až poslední roky života, nevím proč, asi protože je všechno okolo v hajzlu) jsem si rychle zaběhla svůj systém. Ráno vstanu, koupelna, snídaně, obléct a jdeme. Jak jsem říkala, v létě je vám tu horko, že chcete totálně zdechnout radši a v zimě zase taková zima, že strašně zase chcete to horko. Prostě ta slavná paradoxní komedie života. A to nemluvím o tom, když vás nechá celý den moknout v sadu. V létě je to fajn ale v zimě fakt moc ne. Viz náš minulýt týden...2 dny v dešti, lambáda.
Zbytek kouzla spočívá v tom, že přijdete do sadu a trháte jabka. Někdy zelené, někdy červené. Když trháme červené, musíme rozlišovat jestli jsou červené alespoň z 50%, později ze 30% a potom už je to jedno. Zelené jabka trháme komplet hned, ty špatné jdou na zem. Červení většinou na tři kola. Víte, ono je to docela prosté. Docela mě baví, jak na tom tady chce polovina založit životní kariéru a předhánějí se, kdo líp trhá jabka. No..
Když jsou jabka strhané, jde se kýblovat. Dostanete kýbel a jdete celým tím nekonečným řádkem a zohýbáte se pro každé jabko na zem. Věříte mi určitě, že tohle je prostě fakt nejvíc nejlepší. Záda v piči, kolena v piči. Hnus.
O půl 10 je 10minut přestávka, já samozřejmě svačím jablko a cígáro. Čerstvě utržené jablko ze stromu každý den...no kdo to má? Ha. Pak jdeme na oběd na hodinu a půl a potom zase zpět. Další pauza je v 16h na 10 minut opět kdy svačím už jen cigáro. Na začátku sklizně děláme 8,5h směny. Uprostřed 10h směny, to mi taky určitě věříte, že je to nejlepší. No a teď ke konci už děláme jen 8h směny protože je zima a tma.
Ve volném čase většinou piju protože to někdy nezvládám. Když piju tak pak často zpívam u noťasu do 4h do rána v kuchyni a připadám si, jako nejlepší zpěvačka světa, samozřejmě!! Jinak se ovšem najde čas na tisíce jiných činností, které prostě musím že. Vařít, prát, uklízet, starat se o domáctnost a o muže. Jezdit na nákupy, do banky a zařizovat vše co je potřeba. Každý den je stejný, každý den je pořád dokola, jen ty kocoviny se někdy mění. Na výlety se vám nechce protože ste zedření a unavení. Zároveň chcete co nejvíc ušetřit peněz, ať to tady má nějaký smysl.
Takže tak. Byla to zajímavá a dobrá zkušenost. Zjistila jsem, že jsem fakt dobrá a že vydržím pořádnou dřinu. Plácám se po ramínku. Potom jsem taky hodně poznala sebe a co vlastně chci. U toho trhání má člověk hodně čas přemýšlet. Úplně nad vším. Nad minulostí, nad budoucností a vlastně i nad tím proč tu je. Vždycky jsem si myslela, že jsem typ co chce strašně žít v zahraničí a pracovat tam. No tak asi nejsem protože mi tak kurevsky chybí všichni přátelé, mamka, moje postel, moje město, moje hospoda a prostě všechno. Je pravda, že jsem tu hodně osamělá protože přítel má každý večer sedánek venku na balkóně s chlapama, na mě moc nemá čas, sice mi říká že to tak není ale činy nahrazují slova. Často brečím ale to jen poslední dobou protože už na mě hodně dopadá ta samota a prostě to, že není možnost jít se někam bavit, vyčistit si hlavu. On má balkón a chlapy ale já nemám nic. Já tu nemám s kým pokecat, posedět, pobavit se a vyrazit si z kopýtka. Já chtěla jezdit na výlety, aby člověk odsud vypadl. To jediné pro mě byl relax a možnost nabít se a odreagovat se ale prostě je těžké, když má každý rozdílný způsob relaxace. Hodně mě nahlodaly pochyby o úplně všem ale vím, že tady už nic není objektivní a tak se všechno ukáže až doma.
A tak my si tady žijem. Někdy to bylo prima, neříkám, že mi to nebude chybět, možná mi i fakt bude chybět to trháni jablek ale pokud by to takhle všechno pokračovalo jako do teď tady, náš vztah by se rozpadl protože bych to už nedala a všechno by to dopadlo špatně. Jsem tedy ráda, že jsem se rozhodla tohle mít jako poslední rok protožeeeeeeeeee od ledna......děcka a teď se podržte..
už žádná brigádnice na kozí farmě ale oficiální zaměstnankyně a sýrařka vole!!!!
Bylo pro mě důležité tady tu Itálii zmínit protože mi to dost dalo. Dalo mi to víc než vzalo naštěstí, aspoň něco a taky jsem dokázala odřídit celou cestu sem sama, což beru jako svůj Everest fakt. Každopádně 1.prosince aleluja jedeme domůůůůů tak čus! a stejně sem nenapsala vše co sem chtěla ale to by bylo asi na týden heh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me