close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

The power of say goodbye

3. července 2019 v 21:00 | Allis |  Místo pro vypsání..
Když jsem ten byt zamkla, postavila jsem do výtahu a před zavřením výtahových dveří jsem se naposledy podívala na ty dveře, cítila jsem úlevu, možná trochu strach ale vlastně i štěstí. Když se výtah zavřel, cítila jsem jak se mnou prolévá nekonečná síla. Když se výtah otevřel v přízemní, bylo to jako vykročení do něčeho nového. Venku mí vítr profoukl vlasy a když jsem si sedla do auta, zapnula jsem si power of say goodbye a spustily se mi slzy naprostého dojetí.
Dokázala jsem to, dokázala jsem odejít od něštěstí. Dokázala jsem myslet sama na sebe a jít. Opustit to. Mít tu sílu. Už začínám chápat, že všechny lekce v životě nás posouvají dál. Když jsem před dvěmi lety a půl ukončila vztah s králem srdce, bylo to něco co jsem si celých těch 8 let lásky k němu nedovedla ani představit. Ale dokázala jsem to. Odejít. A možná to ve mě vytvořilo naději, že to jsem schopná udělat. A dneska jsem se ujistila, že mě to naučilo tu sílu mít.
Když jsem jela na Mystic, jela jsem tam s tím, že se tam všechno rozhodne. Jestli v tom vztahu zůstanu nebo ne. Nikdo mi nevěřil, že to tam dokážu. Jenomže jsem to dokázala. Seděla jsem tam na dece, v obklopení nejlepších lidí, mužských přátel, za zvuků hudby, s pivem a ginem vedle sebe a najednou se to stalo. Ten pocit, co jsem hledala. Ten finální pocit celého toho šílenství. Pocit svobody a toho, že chci být sama. Není nejlepší forma rozcházet se s někým na dálku ale nešlo to jinak. Nešlo čekat. Vedle mě za prvé seděl člověk, kterého jsem chtěla políbit ale hlavně člověk, který mi za posledních 14 dní úplně všechno převrátil v hlavě. Dal mi naději a optimismus do lepších zítřků, naději na to, že ještě pořád existují muži, které celý život hledám. Jsem za to tak neskutečně vděčná, že brečím štěstím ještě teď. Za celý ten víkend a předešlé dny mi řekl tolik věcí, které mi vrátily zpátky ten můj ztracený pocit důvěry v duši člověka. Tu víru, ve kterou jsem věřila ale ztratila jsem ji. Víru ve štěstí, ve spokojenost, ve svobodu, v přátelství které znamenají nejvíc. Víru v život..a hlavně víru v sama sebe. Je to něco tak nádherného, když vám někdo takhle otevře oči, ty dveře do vaší duše, které jste zavřeli protože jste si mysleli, že to takhle má být. Že musíš žít v něčem, v čem nejsi šťastná. Nemusím. Nebudu. Jsem hrozně šťastná, že jsem se tak rozhodla.
Nebylo to vždycky tak moc špatné ale ten vztah mi zase akorát spostu vzal..a nic nedal. Jo dal mi jistotu, že jsem schopná poslouchat své srdce a ne zbabělecky čekat na to až se někdo změní. Nikdo se nezmění. Já se nezměním a nechci.
Děkuju mu, děkuji tomu muži, že tak najednou vstoupil do mého života. Děkuju fernetu, že ho tam nechal vstoupit. Vím, že mě má jen něco naučit. I když jsme se do sebe asi trochu zamilovali ve víru skateboardingu, při nocích v objetí, při povídání si o světě a životě. Vím, že je jen učitel. Pokud má být něco víc, život si ukáže cestu sám. Zatím je to naděje v lepší zítřky. Vždycky budu brát všechno co život přinese. Vnáší to do našich životů za nějákým účelem. Někdy ho člověk hned nepozná ten účel ale po čase se vždycky proč se to mělo stát. Mě to pomohlo zjistit co doopravdy chci a že nemám chtít nikdy míň. Musím chtít vždy to co, jsem chtěla. A pokud to znamená, že budu sama. Tak budu. Přátelství je totiž to nejmagičtější a když zjistíte, že lidi okolo stojí za vámi, mají vás rádi, podporují vás, tak vám nikdy nemůže být zle.
Vítej nová kapitolo jménem svoboda!
Štěstí je tady proto abysme ho žili. Ne abychom ho hledali někde kde možná vůbec nemusí být.
Zažila jsem na letné při východu slunce strašně romantický zážitek. Šla jsem si jen tak zakouřit bokem od party, být chvíli sama, přemýšlet nad tím jak to mám udělat a co teda bude dál. Ten člověk hrál ve všem zásadní roli ale spíše takovou, že jsem si říkala, že to všechno rozhodne on. Buď mi dá najevo, že je vše v pořádku a já mám být ve vztahu a zadaná a jsem tak šťastná a nebo mi dá najevo, že to může být i jinak. Měla jsem zrovna půlku cigarety a dívala jsem na východ slunce nad ranní Prahou, když se mi najednou objevil za zády a zeptal se co mi je. Otočila jsem se k němu, podívala se na něho a i když s dvojkou v krvi, tak jsem mu jen řekla ať mě políbí. A jelikož mě políbil, tak mi bylo jasné, že musím být sama, že si ještě mám co užívat. A já to chci.
Děkuju!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me