close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

V ten moment, kdy mě chytil za ruku, ztratil se ve mě celý svět a já jsem okamžitě věděla, že tohle už nebude jen tak do větru

29. července 2019 v 21:32 | Allis |  Místo pro vypsání..
Když jsem se v tom bytě probudila první noc, známky kocoviny tam samozřejmě byly jako vždycky. Mělo to trochu podobný vývoj jako moje alkoholická láska ale asi jsme se jen potřebovali dostat přes tu hranici trapných začátků. Na poličče v kuchyni jsem si všimla himalajské soli, chia semínek a sady cizokrajných koření. V lednici se chladila voda s citrónem protože to je přece zdravé. Když jsem přišla do koupelny všimla jsem si bambusového kartáčku a kokosového oleje místo pasty. V kuchyni na zemi měl několik košů na tříděný odpad. Na zemi ležel skate, v ložnici snowboard. Jak jsem se tak rozhlížela okolo a pak se podívala na něho, na toho dlouhovlasého, dredatého a vousatého staršího muže, tak jsem si jen tak položila otázku, jak jsem tohle dokázala? Najít konečně někoho, kdo má stejnou filozofii a hodnoty? uff
Pak mě vzal kempovat, v dlouhých hipísáckých šatech, jsem nastupovala do bílé dodávky a strávila nádhernou noc pozorováním západu slunce ze střechy dodávky, sledování noční oblohy v romantickém objetí a jenom si žase řekla..bože mám s kým pozorovat hvězdy. Proč jsem se pořád ztrácela ve vztazích, kde sem nikdy neměla to, co tak hrozně potřebuju.
Ale držím se při zemi, vím, že začátky jsou začátky, všechno je nádherné a úžasné ale tohle je prostě fakt někde úplně jinde.
Ale nemáme spolu vztah, jsme oba dva zranění a bolí nás srdce, tak sme si řekli, že budeme jen přátelé. Bavilo mě to první tři týdny a teď mám jen strach, že uteče. A já tohle nemůžu nechat utéct. Tohle ne.
V tu noc kdy jsme se poprvé líbali, jsme si to ani jeden nepamatovali. Ale pak jsem si vzpoměla, co mě přimělo to udělat. Když totiž začál říkat, že by chtěl být farmář, tak jsem v sobě už zlomila všechno.
Nemám na to slov, možná proto už ani nevím co říct. Je to něco neskutečného. Mít vedle sebe někoho, koho mají všichni rádi, kdo má rád vaše přátelé, sedí s váma u stolu v životní hospodě, pak se opilí vedeme navzájem noční ulicí za ruku, bez hádek a křiku a bez výčitek. Hipísácký život, totální, s věčným filozofováním nad světem, životem, nad duší....
A když mě políbí, nebo se mě jen tak letmo dotkne, cítím, že hořím, že ve mě založil plamen a žár, k tomu pokračovat dál. Strašně jsem se zase zamilovala, nevím proč, nevím proč tak rychle ale co se má stát se asi stane. Od Mysticu jsem se v podstatě nevrátila do reality. Od toho víkendu, který to všechno rozhodnul. Díky za něj.
Jedeme bomby, pět dní v týdnu ani nespím doma. Každý víkend se někam balím a pak zase v neděli vybaluju. Máme v zásobě strašně moc červeného vína na naše večery u Stranger things. V hospodě se držíme pod stolem za ruku a nebo se zatahujeme za roh abysme se mohli líbat, i když všichni ví, že jsem se do sebe asi zamilovali. Celou noc mě objímá a drží za ruku. Diváme se na sebe tím pohledem, že z toho máme hrozný strach ale že už teď víme, že jsme to posrali a není cesty zpět bez ublížení. Slíbili jsme si neublížit si ale....
Řešíme farmu, soběstačnost, domy a pozemky, zvířata, to že miluje žraloky!, dělá mi na snídani toust s avokádem a zastřeným vejcem. Dělá mi snídaně chápete? Večeře a obědy. Stará se o mě. Tak hrozně mi chybělo aby se o mě někdo staral a ne abych se pořád musela o něco starat já. Pokud to bude muset skončit, tak si na to chci aspoň pamatovat. Pamatovat si na to všechno co jsem s ním zažila během jednoho měsíce, jak šťastná jsem a jak velkou naději mi dal, že to není vše ztraceno. Že to, v co věřím má smysl. A že mám začit věřit zase sama v sobě. To mi říkají všichni, všichni ti moji kluci a chlapi v té naši hospodě. Že jsem úžasná a hodná, že to musím v sobě zase objevit. Já se hrozně moc snažím ale je to hrozně těžké začít se mít zase ráda, když vás tolik kokotů zašlapalo do země. Spíš teda ti poslední dva, zradili moji naději v lepší dny. Ale já to dokážu, už jen kvůli tady tomu anglickému muži, abych mu dala možnost mít vedle sebe silnou nezlomenou ženu a ne to, co jsem byla předtím. Zhroucená.
Jo a je to někdy sranda mluvit pořád anglicky, hlavně když se ráno probudíte po mejdanu a musíte začít myslet hned v angličtině!
Život je teď trochu crazy. Ale je to léto a já jsem zamilovaná. Letní láska. Jako ze sna. Jen prosím nepouštěj tu mou ruku a drž ji, drž ji co nejpevněji a nejdéle, jak to jde. Protože to je to, co potřebuju teď. Jistotu štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
I need you to need me